dnes je 10.8.2022

Input:

Nález 4/1999 SbNU, sv. 13, K právu na soudní ochranu; K poučovací povinnosti soudu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 13, nález č. 4

II. ÚS 105/97

K právu na soudní ochranu
K poučovací povinnosti soudu

Nelze přisvědčit názoru obecných soudů, že vady podání doručeného soudu 5 dnů před skončením zákonem stanovené lhůty by měly v důsledku jejich odstranění po uplynutí této lhůty za následek její propadnutí.

Z dikce § 5 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, sice vyplývá, že podmínkou soudní ochrany nároku oprávněné osoby je jeho uplatnění do 1. 4. 1992, avšak z tohoto ustanovení ani z ostatních procesních předpisů nelze dovodit, že v případě návrhu vadně učiněného, byť v poslední den lhůty, by soud mohl konstatovat, že návrh je opožděný, a neposkytnout účastníkům zákonné poučení.

Smyslem § 5 občanského soudního řádu je poučit účastníky řízení o tom, jaká práva jim přiznávají i jaké povinnosti jim ukládají procesněprávní předpisy. Podle § 43 odst. 1 občanského soudního řádu je v případě vadného podání povinností soudu poučit účastníky o tom, jak je třeba odstranit vady procesních úkonů již učiněných, aby vyvolaly zamýšlené procesní účinky (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 63/96, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 8, nález č. 82).

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 13. ledna 1999 sp. zn. II. ÚS 105/97 ve věci ústavní stížnosti RNDr. Z. S. a O. V. proti rozsudku Nejvyššího soudu z 19. 2. 1997 sp. zn. III Odon 33/96 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové z 15. 1. 1996 sp. zn. 15 Co 788/94 ohledně neplatnosti kupní smlouvy a vydání nemovitostí.

I. Výrok

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 1997 č. j. III Odon 33/96/Fa ve spojení s výrokem označeným II. rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 1. 1996 č. j. 15 Co 788/94-89 se zrušují.

II. Odůvodnění

Stěžovatelky včas podanou ústavní stížností napadají rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 1997 č. j. III Odon 33/96/Fa ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 1. 1996 č. j. 15 Co 788/94-89 vydaného v právní věci stěžovatelek (dříve žalobkyň) proti vedlejším účastníkům 1. Ing. J. D., 2. D. D., 3. B. p. m. H. K. o neplatnosti kupní smlouvy a vydání nemovitosti.

Podle názoru navrhovatelek skutková zjištění Nejvyššího soudu nebyla úplná a navíc byla i nesprávně vyhodnocena jak soudem dovolacím, tak i soudem odvolacím, což mělo za následek podle názoru stěžovatelek porušení čl. 11 odst. 1, 3, čl. 36, čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), čl. 6 a čl. 8 Všeobecné deklarace lidských práv, jakož i čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

V další části návrhu stěžovatelky uvádějí, že jsou oprávněnými osobami podle § 3 odst. 2 písm. c) zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích. Původní vlastník nemovitostí, otec stěžovatelek, daroval v r. 1961 dům č. p. 809 se staveb. p. č. 934 v k. ú. a obci H. K. čsl. státu. Darování předmětných nemovitostí bylo učiněno v tísni, pod vlivem sociálního a politického nátlaku na původního vlastníka i jeho rodinu.

Na základě písemné výzvy stěžovatelek ze dne 27. 5. 1991 třetí vedlejší účastník převedl do

Nahrávám...
Nahrávám...