Nález 39/2006 SbNU, sv.40, K rozhodování obecných soudů o náhradě nákladů řízení
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 40, nález č. 39
III. ÚS 607/04
K rozhodování obecných soudů o náhradě nákladů řízení
Je zásadně výlučnou doménou obecných soudů, aby posuzovaly úspěch stran řízení ve věci a podle toho také rozhodovaly o nákladech řízení. Ústavní soud není oprávněn v detailech přezkoumávat každé jednotlivé rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení. To neplatí pouze tehdy, pokud by došlo v rozhodnutí obecného soudu k procesnímu excesu, který by neměl toliko povahu běžného porušení jednoduchého práva, jehož náprava není úkolem Ústavního soudu, nýbrž by naopak měl charakter extrémního rozporu s principy spravedlnosti.
Nález
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy - ze dne 16. února 2006 sp. zn. III. ÚS 607/04 ve věci ústavní stížnosti J. Č. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. července 2004 č. j. 28 Co 284/2004-182, kterým bylo mj. rozhodnuto, že stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení vůči vedlejší účastnici PaedDr. H. L.
Výrok
I. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. července 2004 č. j. 28Co 284/2004-182 ve výroku o nákladech řízení porušil základní právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a proto se citovaný rozsudek ruší v bodě II. a III., a dále v bodě I., co do výroku o nákladech řízení.
II. Krajskému soudu v Praze se ukládá, aby stěžovateli nahradil náklady řízení před Ústavním soudem ve výši 2 150 Kč, a to ve lhůtě do 3 dnů ode dne vykonatelnosti tohoto nálezu.
Odůvodnění
I.
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Praze ve výrocích o nákladech řízení. Současně se stěžovatel domáhá přiznání náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, že během své hospitalizace v nemocnici na jaře 2003 podepsal dne 7. května 2003 s vedlejším účastníkem tohoto řízení, PaedDr. H. L., smlouvu o převodu nemovitostí - rodinného domku se zahradou. K podpisu smlouvy došlo v nemocnici, v době, kdy byl stěžovatel ve vážném zdravotním stavu, přičemž jeho zdravotní komplikace spojené s vážnou formou cukrovky posléze vyústily až v amputaci dolní končetiny. Stěžovatel ovšem tvrdil, že si s ohledem na svůj zdravotní stav nebyl vůbec vědom toho, co vlastně podepsal, a z tohoto důvodu podal na vedlejší účastnici dne 25. srpna 2003 žalobu. Původně zněl stěžovatelův žalobní návrh jen na určení neplatnosti kupní smlouvy. Jak stěžovatel uvádí, po konzultaci s katastrálním úřadem, z důvodů procesní opatrnosti, doplnil žalobní petit též o návrh na určení vlastnictví. Katastrální úřad totiž podle stěžovatele doporučil stěžovateli takto formulovanou žalobu. Během prvního jednání ve věci samé dne 19. listopadu 2003 navíc Okresní soud v Příbrami požadoval od stěžovatele (v řízení před obecnými soudy žalobce) zdůvodnění formulace petitu a byl výslovně vyzván k odůvodnění, proč nežaluje přímo na určení vlastnictví. Po další změně petitu, učiněné po poučení soudu prvního stupně, tento soud aplikoval ustanovení § 49 občanského zákoníku, podle něhož účastník, který…
