dnes je 13.8.2022

Input:

Nález 38/2003 SbNU, sv. 29, K přezkoumávání rozhodnutí celních orgánů ve správním soudnictví

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 29, nález č. 38

II. ÚS 237/02

K přezkoumávání rozhodnutí celních orgánů ve správním soudnictví

Za okolností daného případu nelze stěžovateli přičítat, že opravný prostředek nevyužil, když ze shromážděných podkladů zřetelně vyplývá, že se za účastníka celního řízení nepovažoval, neboť byl přesvědčen, že jedná jako řidič, tj. zaměstnanec, za tím účelem byl vybaven plnou mocí a taková praxe byla zaměstnavatelem uplatňována. Následným rozhodnutím, tj. poté, kdy bylo zjištěno nesplnění povinnosti uložené v přijatém tranzitním celním prohlášení, celní orgány pouze deklarovaly výši cla a určily lhůtu pro plnění. Bezprostřední hmotné důsledky měla pro stěžovatele až tato následná rozhodnutí.

Připuštění názoru, který uvedl správní soud ve svém vyjádření, že identifikace hlavního povinného byla pravomocně vyřešena již dříve, než celní orgány vydaly svá rozhodnutí o vyměření celních dluhů stěžovateli, a tudíž že tuto skutečnost musel soud - bez ohledu na jednání a úmysly třetích osob - akceptovat (nemohl přezkoumat), by v reálném životě mohlo vést k nepředvídatelným následkům pro všechny osoby, jež byly nesprávně v celním prohlášení uvedeny jako deklaranti.

Skutečnost, zda stěžovatel jednal vlastním jménem či jménem a ve prospěch zastoupené osoby, byla pro dané rozhodnutí klíčová a nemůže být chápána jako zjevná chyba v psaní, počítání či jiný zjevný omyl. Tím mohou být písařské chyby či omyly v součtech. Není však možné, aby se s odkazem na uvedené ustanovení měnil (v tomto případě zásadně) obsah rozhodnutí. Takový postup zakládá důvodné pochybnosti o správnosti rozhodování příslušného celního orgánu, nasvědčuje libovůli jeho rozhodování a je jednoznačně v rozporu s principem právní jistoty, jenž je imanentní pojmu „právního státu“ (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky). Při posuzování napadených rozhodnutí celního ředitelství měl soud už jen z tohoto hlediska přistoupit k jejich zrušení pro nepřezkoumatelnost.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 11. března 2003 sp. zn. II. ÚS 237/02 ve věci ústavní stížnosti P. J. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze 7. 2. 2002 sp. zn. 30 Ca 108/99, jímž byla zamítnuta stěžovatelova žaloba proti rozhodnutím Celního ředitelství v Plzni z 8. 2. 1999 č. j. 310/1-43/99 a č. j. 310/1-44/99 o zamítnutí jeho odvolání proti rozhodnutím Celního úřadu v Rozvadově z 25. 11. 1998 č. j. 98/162 a č. j. 98/163 o vyměření cla a daně z přidané hodnoty.

Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 2. 2002 sp. zn. 30 Ca 108/99, rozhodnutí Celního ředitelství v Plzni ze dne 8. 2. 1999 č. j. 310/1-43/99 a č. j. 310/1-44/99 a rozhodnutí Celního úřadu v Rozvadově ze dne 25. 11. 1998 č. j. 98/162 a č. j. 98/163 se zrušují.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, napadl stěžovatel shora uvedená rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, Celního ředitelství v Plzni a rozhodnutí Celního úřadu v Rozvadově. Domnívá se, že jimi došlo k porušení jeho práva na soudní ochranu a spravedlivý proces, garantovaného čl. 36 odst.

Nahrávám...
Nahrávám...