dnes je 19.5.2024

Input:

Nález 25/2006 SbNU, sv. 40, K nutnosti slyšení obviněného soudem v řízení o dalším trvání vazby

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 40, nález č. 25

I. ÚS 66/05

K nutnosti slyšení obviněného soudem v řízení o dalším trvání vazby

Podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je nutné slyšení obviněného soudem předtím, než je rozhodováno o jeho stížnosti proti usnesení státního zástupce o dalším trvání vazby.

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů - ze dne 26. 1. 2006 sp. zn. I. ÚS 66/05 ve věci ústavní stížnosti D. T. T. proti usnesení Okresního státního zastupitelství v Chebu ze dne 5. 11. 2004 č. j. 2 Zt 159/2004-267 a proti usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 3. 12. 2004 sp. zn. 6 Nt 563/2004, jimiž byla stěžovatelka ponechána ve vazbě.

Výrok

I. Okresní soud v Chebu usnesením ze dne 3. 12. 2004 sp. zn. 6 Nt 563/2004 porušil ústavně zaručené právo stěžovatelky zakotvené v čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

II. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá.

Odůvodnění

I.

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 7. 2. 2005, napadla stěžovatelka usnesení Okresního státního zastupitelství v Chebu (dále jen „státní zastupitelství“) ze dne 5. 11. 2004 č. j. 2 Zt 159/2004-267 (dále jen „usnesení státního zastupitelství“), kterým byla dle § 71 odst. 4 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ponechána ve vazbě. Rovněž napadla usnesení Okresního soudu v Chebu (dále jen „okresní soud“) ze dne 3. 12. 2004 sp. zn. 6 Nt 563/2004 (dále jen „usnesení okresního soudu“), kterým byla zamítnuta její stížnost proti usnesení státního zastupitelství.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že ani jedno z napadených rozhodnutí nebylo vydáno po jejím slyšení, v jehož rámci by se mohla za přítomnosti svého právního zástupce vyjádřit ke konkrétním důvodům vazby. Stěžovatelka poukazuje na to, že podle čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a judikatury Evropského soudu pro lidská práva je třeba při rozhodování o pokračování omezení osobní svobody zajistit slyšení dotčené osoby.

Stěžovatelka s odkazem na uvedené navrhla, aby Ústavní soud napadená usnesení zrušil. Rovněž navrhla, aby Ústavní soud, vzhledem k tomu, že je stíhána vazebně, postupoval podle § 39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.

II.

Na základě výzvy Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřilo státní zastupitelství. Ve svém vyjádření uvedlo, že rozhodovalo bez slyšení stěžovatelky, neboť se nejednalo o soudcovské rozhodnutí.

Ústavní soud vyzval jako účastníka řízení k vyjádření i okresní soud. Ten však svého práva vyjádřit se k ústavní stížnosti nevyužil, pouze Ústavnímu soudu sdělil, že souhlasí s upuštěním od případného ústního jednání v předmětné věci.

III.

Ústavní soud si za účelem ověření pravdivosti skutkových tvrzení stěžovatelky a posouzení důvodnosti ústavní stížnosti vyžádal spis okresního soudu sp. zn. 3 T 17/2005 (dále jen „spis okresního soudu“). Na základě tohoto spisu Ústavní soud posoudil ústavní stížnost a dospěl k závěru, že ústavně zaručené právo stěžovatelky bylo porušeno.

Ve vztahu k „přezkumu“

Nahrávám...
Nahrávám...