dnes je 19.4.2024

Input:

Nález 231/2005 SbNU, sv. 39, K rozhodování obecných soudů o nákladech řízení

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 39, nález č. 231

I. ÚS 257/05

K rozhodování obecných soudů o nákladech řízení

Hlavní zásadou, která ovládá rozhodování o nákladech řízení, je zásada úspěchu ve věci. Ústavní soud již k této otázce judikoval, že poměřovat úspěch a neúspěch ve věci nelze jen tím, jak bylo o konkrétním návrhu rozhodnuto, ale je třeba jej posuzovat v širších souvislostech. V rozhodnutí sp. zn. IV. ÚS 1/04 ze dne 13. 1. 2005 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 36, nález č. 8) Ústavní soud zdůraznil, že ani rozhodování o nákladech řízení nesmí být jen mechanickým posuzováním výsledků sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení.

V předmětné věci - posuzováno z hlediska materiální spravedlnosti - měla stěžovatelka plný úspěch, protože její nárok na odškodnění za utrpěnou nemoc z povolání ve formě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti jednoznačně existoval a byl dostatečně prokázán.

Ústavní soud při zhodnocení všech uvedených souvislostí dospěl k závěru, že obecné soudy posoudily otázku „úspěchu ve sporu“ opravdu jen mechanicky, poměřením žalované a přisouzené částky, aniž by vzaly v úvahu především plný úspěch v právním základu sporu, k jehož dosažení bylo nutno celé řízení absolvovat.

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera - ze dne 20. prosince 2005 sp. zn. I. ÚS 257/05 ve věci ústavní stížnosti M. P. proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 23 Co 631/2004-479 ze dne 22. 2. 2005, kterým mj. nebyla přiznána žádnému z účastníků náhrada nákladů řízení.

Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 23 Co 631/2004-479 ze dne 22. 2. 2005 se ve výroku, jímž byl potvrzen ve výroku V. rozsudek Okresního soudu v Příbrami č. j. 8 C 56/2003-449 ze dne 22. 9. 2004, ruší.

Odůvodnění

I.

Včas podanou ústavní stížností brojí stěžovatelka proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 23 Co 631/2004-479 ze dne 22. 2. 2005 v části, jíž byl potvrzen výrok V. rozsudku Okresního soudu v Příbrami č. j. 8 C 56/2003-449 ze dne 22. 9. 2004, kterým žádnému účastníkovi řízení nebyla přiznána náhrada nákladů řízení. Napadeným rozhodnutím bylo podle názoru stěžovatelky porušeno ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a ustanovení čl. 90 Ústavy České republiky.

Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatelka v následujících skutečnostech:

Stěžovatelka tvrdí, že soud prvního stupně rozhodl o nákladech řízení zcela paušalizovaně a blíže nereflektoval úspěch žalobkyně (stěžovatelky) ve věci, což vykazuje prvky nahodilosti a libovůle. V dané věci se soudní řízení skládalo z několika fází v podobě tří řízení před soudem prvního stupně, dvou řízení odvolacích a řízení dovolacího. V každém z těchto řízení vznikaly stěžovatelce náklady a sporné otázky, kvůli nimž jednotlivá řízení probíhala, byly v každém řízení různé. Výše škody se řešila až úplně v poslední fázi sporu, a to před nařízením znaleckého posudku, který - vzhledem k odborné složitosti

Nahrávám...
Nahrávám...