dnes je 6.10.2022

Input:

Nález 227/2005 SbNU, sv. 39, K povinnosti orgánů činných v trestním řízení řádně odůvodnit rozhodnutí o vazbě

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 39, nález č. 227

I. ÚS 781/04

K povinnosti orgánů činných v trestním řízení řádně odůvodnit rozhodnutí o vazbě

Obecně lze konstatovat, že čl. 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod vytváří ústavní prostor pro nezbytné zákonné omezení osobní svobody v souvislosti s rozhodováním o vazbě v trestním řízení, a to z hlediska úpravy vazebních důvodů a vazebních lhůt. Nutno jej však přitom interpretovat s ohledem na ustanovení čl. 8 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i na čl. 5 odst. 1 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, tj. restriktivně. Podle přesvědčení Ústavního soudu vyjádřeného např. v nálezu ve věci vedené pod sp. zn. Pl. ÚS 4/94 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 2, nález č. 46, vyhlášen pod č. 214/1994 Sb.) obsahem právního institutu vazby je vymezení ústavně akceptovatelných důvodů omezení osobní svobody obviněného, resp. obžalovaného, s cílem znemožnit zmaření nebo ztížení dosažení účelu trestního řízení. Vazba tudíž představuje nezbytné omezení osobní svobody, u kterého platí presumpce neviny, omezení, jež umožňuje orgánům činným v trestním řízení uskutečnění a ukončení tohoto řízení. Účelem trestního řízení přitom není jenom „spravedlivé potrestání pachatele“, účelem trestního řízení je rovněž „fair“ proces. Existence řádného procesu je (totiž) nevyhnutelnou podmínkou existence demokratického právního státu.

Nezávislost rozhodování orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, se uskutečňuje v ústavním a zákonném procesněprávním a hmotněprávním rámci. Procesněprávní rámec představují především principy řádného a spravedlivého procesu, jak vyplývají z čl. 36 a následujících Listiny základních práv a svobod i z čl. 1 Ústavy České republiky. Jedním z těchto principů, představujícím součást práva na řádný proces, jakož i pojmu právního státu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 1 Ústavy České republiky) a vylučujícím libovůli při rozhodování, je i povinnost soudů svá rozhodnutí (řádně) odůvodnit, tedy v trestním řízení způsobem zakotveným - v případě usnesení - v ustanovení § 134 odst. 2 trestního řádu, podle kterého je v odůvodnění usnesení třeba, jestliže to přichází podle povahy věci v úvahu, zejména uvést skutečnosti, které byly vzaty za prokázané, důkazy, o něž se skutková zjištění opírají, úvahy, jimiž se rozhodující orgán řídil při hodnocení provedených důkazů, jakož i právní úvahy, na jejichž základě posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona. Podle shodného přesvědčení právní doktríny i judikatury se některá usnesení svým významem a účinky blíží nebo prakticky rovnají rozsudku; mezi ně je nutno zařadit i usnesení o vazbě, neboť se bezprostředně dotýkají osobní svobody jednotlivce. Z odůvodnění musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé. V případě, kdy odůvodnění např. neobsahuje konkrétní důkazy, nýbrž pouhé odvolání na obsah spisu, jakož i v případě, kdy je posuzované rozhodnutí soudu pro nedostatek důkazů a pro

Nahrávám...
Nahrávám...