Nález 22/2003 SbNU, sv. 29, K zachování soudcovské lhůty
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 29, nález č. 22
III. ÚS 375/02
K zachování soudcovské lhůty
Ústavní soud nemůže souhlasit s právním posouzením opožděnosti stěžovatelčina podání s poukazem na ustanovení § 57 odst. 2 věty druhé občanského soudního řádu, kde je stanoveno: „Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.“ Citované ustanovení občanského soudního řádu je obecným ustanovením, které se vztahuje na všechny procesní, ale i tzv. soudcovské lhůty, tj. lhůty uplatňované v rámci občanského soudního procesu podle úpravy obsažené v občanském soudním řádu. Z toho pak jednoznačně plyne, že požadovaný procesní úkon (odůvodnění svého odvolání) vykonala stěžovatelka včas, tedy ve lhůtě, která jí byla soudem prvního stupně vymezena. Ústavní soud proto konstatoval, že nesprávným posouzením stanovené lhůty odvolací soud zabránil stěžovatelce v uplatňování jejího práva, a v konečném důsledku tak porušil její základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Nález
Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 19. února 2003 sp. zn. III. ÚS 375/02 ve věci ústavní stížnosti JUDr. D. K. proti usnesení Městského soudu v Praze z 31. 1. 2002 sp. zn. 58 Co 359/2001, jímž bylo zastaveno řízení o stěžovatelčině odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 z 9. 11. 2000 sp. zn. 8 C 137/97, kterým byla zamítnuta stěžovatelčina žaloba o zaplacení peněžité částky.
Výrok
Usnesení Městského soudu v Praze č. j. 58 Co 359/2001-81 ze dne 31. 1. 2002 se zrušuje.
Odůvodnění
Stěžovatelka podala dne 7. 6. 2002 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti (dále jen „ústavní stížnost“), který byl doručen Ústavnímu soudu dne 10. 6. 2002. Ústavní stížnost směřovala proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 58 Co 359/2001-81 ze dne 31. 1. 2002, jímž bylo zastaveno řízení o odvolání stěžovatelky proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 č. j. 8 C 137/97-40 ze dne 9. 11. 2000. Napadeným rozhodnutím bylo podle názoru stěžovatelky porušeno ustanovení čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Ústavní stížnost byla podána včas.
K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis sp. zn. 8 C 137/97 vedený u Obvodního soudu pro Prahu 6. Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka jako žalobkyně uplatnila žalobu o zaplacení částky 9 702 Kč. Ve věci rozhodl Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem č. j. 8 C 137/97-40 ze dne 9. 11. 2000 tak, že žalobu zamítl. Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka odvolání, které však neodůvodnila a požádala o prodloužení lhůty k odůvodnění odvolání ze zdravotních důvodů. Usnesením č. j. 8 C 137/97-48 ze dne 18. 12. 2000 uložil soud prvního stupně stěžovatelce, aby odvolání odůvodnila nejpozději do 15. 2. 2001 s upozorněním na možné následky, nebude-li výzvě vyhověno. K další žádosti stěžovatelky opět soud prvního stupně usnesením č. j. 8 C 137/97-61 ze dne 25. 5. 2001 prodloužil lhůtu k odůvodnění odvolání do 10. 6. 2001. Stěžovatelka podáním daným na poštu k přepravě dne 11. 6. 2001 a doručeným soudu dne 12. 6. 2001 podání doplnila o důvody a navrhla, aby odvolací soud napadený…
