dnes je 19.5.2024

Input:

Nález 206/2006 SbNU, sv. 43, K ustanovení opatrovníka osobě neznámého pobytu soudem

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 43, nález č. 206

IV. ÚS 369/06

K ustanovení opatrovníka osobě neznámého pobytu soudem

Dle přesvědčení Ústavního soudu efektivní procesní prostředek může být jednak založen výslovným zákonným zakotvením a jemu odpovídající aplikační praxí, anebo může být vyvinut samotnou judikaturou obecných soudů (nález sp. zn. Pl. ÚS 6/05; Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 39, nález č. 226, vyhlášen pod č.531/2005 Sb.).

V dosavadní judikatuře ve věcech ústavních stížností (např. nálezy sp. zn. III. ÚS 351/04, sp. zn. III. ÚS 501/04, sp. zn. III. ÚS 606/04; Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 35, nález č. 178, svazek 36, nález č. 42, svazek 38, nález č. 177) Ústavní soud interpretoval pojem svévole ve smyslu extrémního nesouladu právních závěrů s vykonanými skutkovými a právními zjištěními, dále ve smyslu nerespektování kogentní normy, interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (příkladem čehož je přepjatý formalismus), jakož i interpretace a aplikace zákonných pojmů v jiném než zákonem stanoveném a právním myšlením konsenzuálně akceptovaném významu, v tom rámci i odklonu od ustálené judikatury, aniž by byly dostatečně vyloženy důvody, na základě nichž soud výkladovou praxi dosud převažující a stabilizovanou odmítá, a konečně ve smyslu rozhodování bez bližších kritérií či alespoň zásad odvozených z právní normy.

Z judikatury Ústavního soudu lze rovněž vyvodit závěr, dle něhož svévolí z pohledu kategorie ústavnosti rozumí se potom v případě aplikace právní normy objektivní stav, tj. taková pozice aplikace ustanovení jednoduchého práva, která je objektivně v relaci k jeho smyslu a účelu aplikací (v rámci možného argumentačního pole) postrádající co do možných variabilit myšlenkových konstrukcí racionálně logické akceptovatelné odůvodnění. Z toho důvodu taková aplikace rovněž nezbytně implikuje vykročení z mantinelů vymezených zásadou nezávislého soudního rozhodování. Dané pojetí svévole přitom vychází s ohledem na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod z maximy, dle níž porušení ústavních kautel nelze se zřetelem k dotčenému subjektu rozlišovat dle toho, zda k němu došlo bez vědomí (znalosti tohoto nežádoucího stavu) ve věci rozhodujícího soudce (soudu).

Nález

Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické - ze dne 7.listopadu 2006 sp. zn. IV. ÚS 369/06 ve věci ústavní stížnosti P. M. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. září 2003 č. j. 34 Cm 58/99-53 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. září 2005 č. j. 34 Cm 58/99-106, jimiž byl stěžovateli ustanoven opatrovník a stěžovatel byl zavázán plnit peněžitou částku a uhradit náklady řízení.

Výrok

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. září 2003 č. j. 34 Cm 58/99-53 a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 26. září 2005 č. j. 34 Cm 58/99-106 se zrušují.

Odůvodnění

I.

Vymezení věci dle ústavní stížnosti, petitu návrhu a rekapitulace stížnostních bodů

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí Krajského soudu v

Nahrávám...
Nahrávám...