dnes je 10.8.2022

Input:

Nález 197/2001 SbNU, sv. 24, K právu na obhajobu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 24, nález č. 197

III. ÚS 377/01

K právu na obhajobu

Obviněný má právo nejenom na to, aby mu byl poskytnut čas, ale také možnost k přípravě obhajoby, přičemž tuto možnost nutno chápat i tak, že obviněný v průběhu trestního řízení proti své osobě vedeného před soudy má právo vědět, jakým směrem se ubírají úvahy i odvolacího soudu při jeho rozhodování o tom kterém konkrétním trestném činu (všech znacích jeho skutkové podstaty).

Postupem odvolacího soudu nerespektujícím toto právo a rozhodnutím z něj vzešlým byl porušen čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod i čl. 6 odst. 3 písm. b) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a v konečném důsledku i čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, kterým je zaručeno právo na spravedlivý proces.

Nález

Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 13. prosince 2001 sp. zn. III. ÚS 377/01 ve věci ústavní stížnosti J. K. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze z 23. 4. 2001 sp. zn. 11 To 14/01, jímž byl stěžovatel uznán vinným trestným činem vydírání a byl mu uložen přísnější trest.

I. Výrok

Rozsudek Vrchního soudu v Praze č. j. 11 To 14/01-1262 ze dne 23. 4. 2001 týkající se pouze J. K. se zrušuje.

II. Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 To 14/01 ze dne 23. 4. 2001 a uvádí, že jeho vydáním bylo porušeno jeho základní právo, a to právo na spravedlivý proces z hlediska čl. 36 a následujících Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a také čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“).

Z připojeného spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 20 T 48/2000 Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl rozsudkem uvedeného soudu č. j. 20 T 48/2000-1155 ze dne 10. 1. 2000 uznán vinným účastenstvím na trestném činu vydírání podle § 10 odst. 1 písm. b) trestního zákona (dále jen „tr. zák.“) k § 235 odst. 1 tr. zák. a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 1 roku. Skutkově šlo o to, že stěžovatel v říjnu 1999 požádal T. T., aby sehnal někoho, kdo pod pohrůžkou fyzického násilí přinutí V. P. ke změně chování ve sdružení - firmě D., aby se zdržel jednání, které by mohlo vést k zániku tohoto sdružení, a za tuto službu nabídl částku 100 000 Kč. Tehdy posléze spoluobžalovaný T. T. sjednal další dva muže, kteří nakonec V. P. zavraždili a od T. T. obdrželi částku 20 000 Kč, kterou mu předtím předal stěžovatel. Ten se v průběhu celého trestního řízení hájil tím, že souhlasil s jistou formou postrašení, která byla nabízena T. T., později uvedl, že s takovým postupem nesouhlasil vůbec, když vztahy s poškozeným ve firmě se urovnaly, a vůbec už nenabízel žádné peníze, když poukazoval i na absenci motivu jednání, které mu bylo kladeno za vinu. Dodal, že soud prvního stupně potom uvedený rozsudek vybudoval v zásadě na výpovědích a tvrzeních pouze T. T. a stěžovatelovo jednání kvalifikoval jako účastenství podle § 10 odst. 1 písm. b) tr. zák. (návod) na trestném činu vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. Nutno připomenout, že obžaloba stěžovatele od samého počátku trestního řízení vedeného proti němu jej vinila z účastenství

Nahrávám...
Nahrávám...