Nález 188/2004 SbNU, sv. 35, K rozhodování soudu v trestním řízení proti osobě namítající duševní chorobu
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 35, nález č. 188
III. ÚS 514/03
K rozhodování soudu v trestním řízení proti osobě namítající duševní chorobu
Ústavní soud není vrcholem soustavy obecných soudů [čl. 81, 90 a 91 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“)], tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není zpravidla oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by na úkor stěžovatelky vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Z dnes již ustálené judikatury Ústavního soudu potom vyplývá, že naznačené porušení ústavního pořádku nastává rovněž při svévolné aplikaci práva, jíž povětšinou chybí jakékoliv smysluplné odůvodnění (sp. zn. III. ÚS 173/02, sp. zn. III. ÚS 74/02, sp. zn. III. ÚS 671/02, sp. zn. I. ÚS 733/01, sp. zn. II. ÚS 644/02, sp. zn. IV. ÚS 239/03 - Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 28, nálezy č. 127 a č. 126; svazek 29, nález č. 10; svazek 32, nález č. 26; svazek 33, nález č. 85; svazek 31, nález č. 129 - a další).
V kontextu stěžovatelkou uplatněných námitek odvolací soud nedostál postulátu plynoucímu z principu zákazu svévole, v souladu s nímž je shoda mezi deklarovaným právním pravidlem a postupem orgánů veřejné moci nezbytnou podmínkou právního státu založeného na úctě k právům a svobodám člověka a občana (čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 4, čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy; čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv svobod).
Nález
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Jana Musila a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jiřího Muchy - ze dne 8. prosince 2004 sp. zn. III. ÚS 514/03 ve věci ústavní stížnosti B. M. proti usnesení Krajského soudu v Praze z 30. 6. 2003 sp. zn. 13 To 159/2003 o zamítnutí odvolání v trestní věci.
Výrok
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. června 2003 č. j. 13 To 159/2003-222 se zrušuje.
Odůvodnění
I.
Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatelka napadla v záhlaví uvedené usnesení Krajského soudu v Praze s tvrzením, že se jím cítí být dotčena ve svých ústavně zaručených základních právech plynoucích z čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Naříkaným rozhodnutím bylo zamítnuto její odvolání směřující proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 12. 12. 2002 č. j. 5 T 14/2002-192 (v záhlaví předmětného usnesení nesprávně označeného č. j. 5 T 14/2002-132), jímž byla pro spáchání trestného činu podvodu dle § 250 odst. 1 a 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „tr. zák.“) odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu dvou let.
Aniž by stěžovatelka vznesla jakékoliv výhrady vůči zjišťování skutkového základu věci či následnému jeho podřazení pod citovanou skutkovou podstatu, její ústavněprávní argumentace v návrhu předestřená opírala se o tvrzení, dle něhož se v průběhu odvolacího řízení, a to ještě před…
