dnes je 26.9.2022

Input:

Nález 184/2005 SbNU, sv. 38, K právu novináře nezveřejnit svůj zdroj informací orgánům činným v trestním řízení

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 38, nález č. 184

I. ÚS 394/04

K právu novináře nezveřejnit svůj zdroj informací orgánům činným v trestním řízení

Svobodný tisk závisí na svobodném toku informací od sdělovacích prostředků ke čtenářům a od čtenářů ke sdělovacím prostředkům. Novináři v celém světě, ať již pracují pro místní nebo národní noviny, nebo pro národní nebo mezinárodní televizní společnosti, běžně závisí na ne-novinářích kvůli přísunu informací o otázkách veřejného zájmu. Někteří jednotlivci (dále zmiňovaní jako zdroje) poskytují tajné nebo citlivé informace, spoléhajíce se na žurnalisty, že je poskytnou národnímu nebo mezinárodnímu publiku, aby dosáhli publicity a podnítili veřejnou diskusi. V mnoha případech je anonymita zdroje předběžnou podmínkou, na základě níž je informace poskytována od zdroje k novináři; to může být motivováno např. strachem z prozrazení, který by mohl nepříznivě ovlivnit fyzickou bezpečnost nebo jistotu pracovního místa informátora. Se zřetelem k tomu novináři nezřídka argumentují, že mají právo odmítnout prozradit jak jméno svého zdroje, tak i povahu informace, která je jim důvěrně předána; tato argumentace je používána nejen ve vztahu k informaci psané, ale i k jiným dokumentům a materiálům, včetně fotografií. Novináři tvrdí, že bez prostředků k ochraně jejich důvěrných zdrojů by byla značně omezena jejich schopnost klást překážky např. korupci státních úředníků, popř. vykonávat investigativní žurnalistiku vůbec.

Potřeba chránit informační zdroje je tak silná, že se mnoho novinářů cítí být vázáno profesionálními etickými kodexy, které ukládají zdroj neodhalovat. Mnozí žurnalisté na tyto kodexy spoléhají např. i při jednání před soudem, jestliže čelí příkazu odhalit identitu svých zdrojů. Vzdor tomu někdy vznikají situace, kdy se zájmy novinářů a právo veřejnosti na informace střetávají se zájmy více či méně mocných jednotlivců či institucí. Často se takový konflikt vztahuje k otázkám soudnictví, obvykle pokud daná informace je - či může být - relevantní pro trestní nebo civilní řízení. Tu je pak úkolem Ústavního soudu posoudit takový konflikt testem proporcionality a vážit, zda je v konkrétním případě veřejný zájem na odhalení zdroje novinářovy informace natolik silný, že převáží i ústavní právo na svobodu projevu, jehož derivátem je i právo sdělovacích prostředků na utajení zdroje informace.

Ustanovení čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 10 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod zakotvují právo na svobodu projevu, které je jedním z úhelných kamenů demokratického státu. Jsou to zejména tisk, rozhlas a televize, které informace rozšiřují a zprostředkovávají; v této souvislosti má svoboda informací význam mimořádný (srov. např. rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Sunday Times v. Velká Británie 1978, A-30). Podle ustálené judikatury Evropského soudu pro lidská práva je jedním z aspektů svobody tisku i ochrana novinářských zdrojů, právě které se tato ústavní stížnost dotýká.

Ústavní soud dovozuje, že orgány činné v trestním řízení ignorovaly základní pravidla stanovená pro

Nahrávám...
Nahrávám...