Nález 181/2000 SbNU, sv.20, K nutnosti důkazní postup v trestním řízení přesně a úplně popsat a také logicky a přesvědčivě odůvodnit
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 20, nález č. 181
III. ÚS 463/2000
K nutnosti důkazní postup v trestním řízení přesně a úplně popsat a také logicky a přesvědčivě odůvodnit
Jedním ze základních principů trestního řízení je nutnost důkazní postup pečlivě a úplně popsat a také logicky a přesvědčivě odůvodnit. Uvedený požadavek zákonodárce vtělil do soustavy nároků kladených na odůvodnění rozsudku (§ 125 trestního řádu) a stejně tak usnesení, které pojednává o meritu věci (§ 134 trestního řádu). Je tedy nepřípustné, aby odůvodnění rozhodnutí, která musí respektovat označená kritéria, byla založena na zjevně nesprávně založených skutkových zjištěních. Taková rozhodnutí (jejich odůvodnění či naopak absence zdůvodnění tam, kde rozhodné skutečnosti prostě odůvodněny být musí) nesou stopy libovůle, a protože nejsou adhezní ke zcela určitě zjištěnému skutkovému ději, jde o rozhodnutí, která nerespektují trestní řád jako základní procesní trestněprávní předpis. V konečném důsledku se takové rozhodnutí posouvá i do polohy protiústavní, zejména z hlediska nároku člověka, který je trestně stíhán, na to, aby se mu dostalo spravedlivého posouzení jeho věci.
Nález
Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 30. listopadu 2000 sp. zn. III. ÚS 463/2000 ve znění opravného usnesení ze dne 14. srpna 2001 ve věci ústavní stížnosti P. B. proti usnesení Městského soudu v Praze ze 4. 5. 2000 sp. zn. 9 To 173/2000, jímž bylo zamítnuto stěžovatelovo odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 z 16. 2. 2000 sp. zn. 1 T 1/2000, jímž byl stěžovatel odsouzen pro trestný čin neplnění odvodní povinnosti podle § 267 odst. 1 trestního zákona, jehož se měl dopustit tím, že se nedostavil k odvodnímu řízení v úmyslu splnění odvodní povinnosti oddálit.
I. Výrok
Usnesení Městského soudu v Praze č. j. 9 To 173/2000-38 ze dne 4. 5. 2000 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 č. j. 1 T 1/2000-24 ze dne 16. 2. 2000 se zrušují.
II. Odůvodnění
Návrhem na zahájení řízení před Ústavním soudem ze dne 1. 8. 2000 se navrhovatel domáhá zrušení usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 9 To 173/2000 ze dne 4. 5. 2000, jakož i předcházejícího rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 1 T 1/2000 ze dne 16. 2. 2000. Má za to, že postupem uvedených soudů došlo nejen k porušení trestního řádu, ale i k jednání protiústavnímu, a to zasažením čl. 38 odst. 2, event. 1, a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina).
Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 1 T 1/2000 Ústavní soud zjistil, že navrhovatel byl odsouzen shora uvedeným rozsudkem pro trestný čin neplnění odvodní povinnosti podle § 267 odst. 1 trestního zákona (dále jen tr. zák.), neboť ve dnech 1. 4. 1998, 26. 10. 1998, 6. 4. 1999 a 11. 11. 1999 se nedostavil k odvodnímu řízení v úmyslu splnění odvodní povinnosti oddálit. V dané věci byla Obvodním státním zastupitelstvím pro Prahu 9 na navrhovatele podána obžaloba, která byla formulována pro dva trestné činy (oba podle § 267 odst. 1 tr. zák.), které skutkově spočívaly v tom, že ač informován, nedostavil se na vyzvání k odvodu poprvé dne 1. 4. 1998 a podruhé dne…