Nález 180/2006 SbNU, sv.43, K rozhodování obecných soudů o nákladech řízeníK soudnímu přezkumu souladu „jiného právního předpisu“ se zákonem
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 43, nález č. 180
III. ÚS 269/05
K rozhodování obecných soudů o nákladech řízení
K soudnímu přezkumu souladu „jiného právního předpisu“ se zákonem
Ustanovení věty obsažené v čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky za středníkem nese následující smysl: Soudce obecného soudu při použití „jiného právního předpisu“ opravňuje přezkoumat jeho soulad se zákonem, a to s právními účinky inter partes, a nikoli erga omnes. Smyslem tohoto přezkumu není kontrola norem, soud tedy nerozhoduje o neplatnosti „jiného právního předpisu“, rozhoduje toliko ojeho neaplikovatelnosti v dané věci. Nejde tedy ani o paralelu k systémům dekoncentrovaného (difúzního) ústavního soudnictví v omezeném segmentu, jelikož závěr obecného soudu o neaplikovatelnosti „jiného právního předpisu“ není v českém právním řádu právním precedentem. Vázanost soudce zákonem dle čl. 95 odst. 1 ve spojení sčl. 1 Ústavy České republiky tudíž z pohledu čl. 95 odst. 1 věty za středníkem Ústavy České republiky znamená oprávnění soudu neaplikovat „jiný právní předpis“, je-li soudem považován za rozporný se zákonem. Acontrario z uvedených ústavních ustanovení ale vyplývá, že v případě, nekonstatuje-li obecný soud nesoulad „jiného právního předpisu se zákonem“, je jím vázán.
Nález
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy - ze dne 4. října 2006 sp.zn. III. ÚS 269/05 ve věci ústavní stížnosti CENTRAL GROUP, a.s., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. března 2005 č.j. 19 Co 118/2005-16, kterým byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi Mgr. J. Š. na nákladech řízení částku 46 650 Kč.
Výrok
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. března 2005 č. j. 19 Co 118/2005-16 se zrušuje.
Odůvodnění
Navrhovatel se cestou včas podané ústavní stížnosti domáhal zrušení výše citovaného usnesení, jímž Městský soud v Praze změnil výrok rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 12. listopadu 2004 č.j. 17 C 308/2004-10 tak, že uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení částku 46 650 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí, když soud prvního stupně náhradu nákladů řízení žádnému zúčastníků nepřiznal. Uvedl, že řízení o jeho žalobě bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku, povinnost k zaplacení nákladů řízení žalované považuje za rozhodnutí, jímž bylo zasaženo do jeho práv, zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), jakož i v čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“). Vyslovil přesvědčení, že ani vyčíslení částky 46 500 Kč jako odměny advokáta dle § 3 odst. 1 bodu 6 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č.177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, nepovažuje za postup v souladu s ustanoveními vyhlášky, jelikož soud nevzal…
