dnes je 27.2.2024

Input:

Nález 179/2005 SbNU, sv. 38, K výkladu § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu o náhradě za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím úkonů právní služby cestou ze sídla advokáta do místa poskytnutí právní služby a zpět

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 38, nález č. 179

IV. ÚS 215/05

K výkladu § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu o náhradě za čas promeškaný v souvislosti s poskytnutím úkonů právní služby cestou ze sídla advokáta do místa poskytnutí právní služby a zpět

V projednávaném případě založily obecné soudy aplikaci § 14 odst.1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, na takovém výkladu slovního spojení „místo, které není sídlem nebo bydlištěm advokáta“, podle kterého je tímto místem vždy toliko jiná obec než ta, v níž je umístěno sídlo či bydliště advokáta.

Obecné soudy však přitom nevážily další výkladové alternativy včetně otázky použití různých výkladových metod. Pokud by totiž obecné soudy uplatnily také výklad teleologický, musely by se nutně zabývat účelem, který je právní normou obsaženou v § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu sledován.

Účelem tohoto ustanovení je tedy poskytnutí určité míry kompenzace za to, že advokát z objektivního důvodu nemůže poskytovat právní službu, neboť v daném čase se přemisťuje z místa svého sídla či bydliště do místa poskytování právní služby. Pro takové „vyřazení“ advokáta z jeho běžné činnosti není rozhodující, zda se přesouvá ze svého sídla či bydliště do jiného kraje, okresu, obce, městské části či ulice, nýbrž to, jaká je vzdálenost a dopravní dostupnost těchto dvou míst.

Nález

Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Miloslava Výborného a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) - ze dne 23. září 2005 sp. zn. IV. ÚS 215/05 ve věci ústavní stížnosti JUDr. J. H. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. února 2005, jímž byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti rozhodnutí soudu prvního stupně o výši jeho odměny a náhrady hotových výdajů v souvislosti s jeho ustanovením jako obhájce v trestní věci.

Výrok

I. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2005 sp. zn. 8 To 75/2005 bylo porušeno právo stěžovatele garantované čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

II. Proto se toto rozhodnutí ruší.

Odůvodnění

I.

Včas a co do ostatních náležitostí řádně podanou ústavní stížností napadl stěžovatel v záhlaví uvedené rozhodnutí Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“).

Jak stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, byl ustanoven jako obhájce v trestní věci obviněného D. S. (nyní vedlejšího účastníka) pro řízení před Nejvyšším soudem o stížnosti pro porušení zákona. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále též „obvodní soud“) usnesením ze dne 7. 1. 2005 přiznal stěžovateli jako ustanovenému obhájci podle § 151 odst. 3 trestního řádu (dále jen „tr. ř.“) odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 4641 Kč. Tato částka byla tvořena odměnou za čtyři úkony právní služby a náhradou hotových výdajů, ke kterým byla připočtena daň z přidané hodnoty v zákonné výši. Obvodní soud naopak stěžovateli nepřiznal náhradu za promeškaný čas

Nahrávám...
Nahrávám...