dnes je 11.11.2024

Input:

Nález 173/2006 SbNU, sv.43, K výslechu tzv. utajených svědků v trestním řízeníK otázce hodnocení důkazů obecnými soudy

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 43, nález č. 173

I. ÚS 481/04

K výslechu tzv. utajených svědků v trestním řízení
K otázce hodnocení důkazů obecnými soudy

Ústavní soud v souvislosti s posuzovaným případem poukazuje na svůj nález ze dne 12. 10. 1994 sp. zn. Pl. ÚS 4/94 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 2, nález č. 46, vyhlášen pod č. 214/1994 Sb.), podle kterého smyslem práva na veřejné projednání věci, ve spojení s právem vyjádřit se ke všem prováděným důkazům, je poskytnout obžalovanému v trestním procesu možnost verifikace důkazů směřujících vůči němu, a to před tváří veřejnosti; tato verifikace vpřípadě svědecké výpovědi obsahuje dva komponenty: prvním je prověření pravdivosti skutkových tvrzení, druhým je potom možnost prověření věrohodnosti svědka. Instituce anonymních svědků tudíž omezuje možnost obžalovaného verifikovat pravdivost vůči němu směřující svědecké výpovědi, protože vylučuje možnost vyjádřit se k osobě svědka ak jeho věrohodnosti. Omezuje tedy jeho právo na obhajobu, je vrozporu s principem kontradiktornosti procesu i s principem rovnosti účastníků. K omezení základních práv či svobod, i když jejich ústavní úprava omezení nepředpokládá, může dojít v případě jejich kolize. Zásadní je v této souvislosti maxima, podle které základní právo či svobodu lze omezit pouze v zájmu jiného základního práva či svobody. V případě závěru o opodstatněnosti priority jednoho ze dvou v kolizi se ocitajících základních práv je nutnou podmínkou konečného rozhodnutí rovněž využití všech možností minimalizace zásahu do druhého znich. Tento závěr lze odvodit i z ustanovení čl. 4 odst. 4 Listiny, a sice v tom smyslu, že základních práv a svobod musí být šetřeno nejenom při používání ustanovení o mezích základních práv asvobod, nýbrž analogicky rovněž v případě jejich vzájemné kolize.

Za rozhodující kritéria ústavnosti institutu výslechu anonymního svědka dle názoru Ústavního soudu vyjádřeného v jeho judikatuře (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 210/98 či nález sp. zn. III. ÚS 499/04, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 13, nález č. 33, a svazek 40, nález č. 36) nutno pokládat jednak dodržení zásady subsidiarity (výslech svědka pod utajením má své místo toliko tehdy, nelze-li ochranu svědka spolehlivě zajistit jinak), jednak nezbytnost minimalizace omezení práv obhajoby, k němuž při provedení důkazu svědkem pod utajením nepochybně dochází, a to zřetelnou kolizí mezi zásadami řádného a spravedlivého procesu na straně jedné a důvodnou snahou ústavodárce i zákonodárce chránit demokratickou společnost před vzrůstem kriminality a zejména organizovaným zločinem na straně druhé; požadavky proporcionality přitom nutno vztáhnout nejen k činnosti zákonodárné, ale rovněž v neztenčené míře i k oblasti moci soudní; obecný soud je proto povinen ve své rozhodovací činnosti obě v kolizi stojící hodnoty pečlivě zvažovat, a to za přísně restriktivní aplikace ustanovení zákona (§ 55 a 209 trestního řádu).

Z hlediska posuzované věci je totiž podstatný fakt, že v rámci organizovaného zločinu pravidelně dochází k zastrašování osob, jež mají proti případným

Nahrávám...
Nahrávám...