dnes je 29.3.2024

Input:

Nález 173/2005 SbNU, sv. 38, K tzv. překvapivému soudnímu rozhodnutí; K dvojinstančnosti občanského soudního řízení

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 38, nález č. 173

III. ÚS 501/03

K tzv. překvapivému soudnímu rozhodnutí
K dvojinstančnosti občanského soudního řízení

Za stavu, kdy odvolací soud nad rámec tvrzení v odvolání dospěl k názoru, že se stěžovatelce nepodařilo prokázat uzavření kupní smlouvy a okamžik prodlení žalovaného se zaplacením kupní ceny, ač toto nebylo předmětem řízení před nalézacím soudem a účastníci uvedené nezpochybňovali, měl - pokud neshledal důvod k potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně - při dodržení zásad spravedlivého procesu věc zrušit a vrátit ji soudu prvního stupně k dalšímu řízení a dát tak stěžovatelce možnost reagovat na změněný právní náhled.

Nález

Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Muchy a soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera - ze dne 12. září 2005 sp. zn. III. ÚS 501/03 ve věci ústavní stížnosti E., v. d., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. července 2003 sp. zn. 2 Cmo 229/2002 a návrhu na odklad vykonatelnosti tohoto rozhodnutí, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatelky o zaplacení peněžité částky.

Výrok

I. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. července 2003 sp. zn. 2 Cmo 229/2002 se zrušuje.

II. Návrh stěžovatelky na odklad vykonatelnosti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. července 2003 sp. zn. 2 Cmo 229/2002 se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností, splňující i jinak formální podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, napadla stěžovatelka ve své obchodněprávní věci pravomocný rozsudek Vrchního soudu v Olomouci (dále též „vrchní soud“) ze dne 17. července 2003 č. j. 2 Cmo 229/2002-50 a tvrdila, že tento obecný soud porušil čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“) a čl. 6 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), tj. právo na spravedlivý proces a na účinný opravný prostředek.

Z vyžádaného spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 6 Cm 425/99 se podává, že:

stěžovatelka se žalobou ze dne 10. června 1999 domáhala vůči žalovanému (J. B.) zaplacení částky 5 093 Kč, úroku z prodlení za opožděnou úhradu faktury č. 475 ze dne 5. 4. 1995 za období od 15. 6. 1995 do 23. 12. 1996,

Krajský soud v Ostravě vydal dne 12. 10. 1999 platební rozkaz (č. j. 2 Ro 871/99-15), kterým rozhodl o nároku stěžovatelky, jenž však byl podáním odporu žalovaným zrušen. V odporu žalovaný vznesl námitku promlčení. Měl za to, že úrok z prodlení je akcesorickým nárokem, který trvá jen za předpokladu, že trvá závazek k zaplacení jistiny. Podle žalovaného splatnost faktury č. 475 ze dne 5. 4. 1995 uplynula 22. 4. 1995 a právo na úrok z prodlení vznikl 23. 4. 1995. Žaloba byla soudu doručena dne 14. 6. 1999. Nárok na zaplacení jistiny se promlčel podle § 387 a § 391 odst. 1 obchodního zákoníku dne 24.4. 1999,

z provedených důkazů soud prvního stupně (Krajský soud v Ostravě) zjistil a z hlediska skutkového stavu měl za nesporné, že stěžovatelka na základě objednávky žalovaného mu dodala zboží a toto vyúčtovala fakturou č. 475 ze dne 5. 4. 1995 částkou 20 534 Sk a že žalovaný tuto

Nahrávám...
Nahrávám...