dnes je 28.3.2024

Input:

Nález 170/2004 SbNU, sv. 35, K postavení účastníka správního řízení

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 35, nález č. 170

I. ÚS 547/02

K postavení účastníka správního řízení

K tomu, aby právnická či fyzická osoba měla postavení účastníka správního řízení, je dostačující pouhý předpoklad existence jejích práv, právem chráněných zájmů nebo povinností, o nichž má být ve věci jednáno.

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Vojena Güttlera a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Ivany Janů - ze dne 10. listopadu 2004 sp. zn. I. ÚS 547/02 ve věci ústavní stížnosti K., S. a. r. l., proti rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání z 11. 9. 2001 sp. zn. Rz/215/01, kterým byla zamítnuta žádost M. K. o převod licence k provozování televizního vysílání, a proti rozsudku Městského soudu v Praze z 20. 6. 2002 sp. zn. 38 Ca 539/2001, jímž byla zamítnuta stěžovatelova žaloba proti tomuto rozhodnutí.

Výrok

I. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2002 č. j. 38 Ca 539/2001-59 bylo porušeno právo stěžovatele na soudní a jinou právní ochranu, vyplývající z čl. 36 odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2002 č. j. 38 Ca 539/2001-59 se proto zrušuje.

III. Co do zbytku se ústavní stížnost zamítá.

Odůvodnění

Stěžovatel podal dne 5. 9. 2002 ústavní stížnost proti výše označenému rozhodnutí Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (dále jen „Rada“) a rozsudku Městského soudu v Praze, jímž tento soud zamítl jeho žalobu proti rozhodnutí Rady, kterým byla zamítnuta žádost M. K. o převod licence k provozování televizního vysílání udělené mu rozhodnutím Rady ze dne 10. 9. 1996 sp. zn. Ru/126/96 na stěžovatele jako právnickou osobu. Navrhl zrušení obou rozhodnutí.

V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že rozsudkem Městského soudu v Praze bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu, resp. na přezkoumání zákonnosti rozhodnutí orgánu veřejné správy podle čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Poukázal zároveň na neústavnost postupu Rady, která porušila právo stěžovatele na projednání věci v jeho přítomnosti a právo vyjádřit se ke všem prováděným důkazům ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny. Stěžovatel zdůraznil, že soud se věcí nezabýval, neboť odmítl přezkoumat zákonnost rozhodnutí Rady jako orgánu veřejné správy. Tím, v rozporu s čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny, porušil právo stěžovatele na soudní ochranu.

Stěžovatel vyjádřil nesouhlas s názorem Městského soudu v Praze, podle něhož v řízení před Radou nebylo jednáno o jeho právech a povinnostech, neboť je osobou, na kterou měla být licence teprve převedena, a podáním žádosti o převod licence nevznikla stěžovateli žádná práva a povinnosti. Ty by mu vznikly až na základě rozhodnutí Rady. Městský soud v Praze dospěl k závěru, že stěžovatel nebyl účastníkem správního řízení, neboť o jeho právech a povinnostech se v řízení před Radou nejednalo, ani nebyly rozhodnutím Rady dotčeny. Městský soud v Praze, stejně jako Rada, nepovažoval stěžovatele za účastníka řízení, i když byl jako zamýšlený nabyvatel licence v žádosti označen. Žádost obsahovala souhlas nabyvatele s převodem licence a nabyvatel

Nahrávám...
Nahrávám...