dnes je 28.3.2024

Input:

Nález 17/1997 SbNU, sv. 7, K právu účastníka soudního řízení na projednání věci bez zbytečných průtahů a v přiměřené lhůtě podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 7, nález č. 17

IV. ÚS 215/96

K právu účastníka soudního řízení na projednání věci bez zbytečných průtahů a v přiměřené lhůtě podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod

Samotná skutečnost, že bylo porušeno právo na projednání věci soudem bez zbytečných průtahů a v přiměřené lhůtě, nemůže být důvodem pro zrušení napadených rozhodnutí. V této souvislosti je Ústavní soud nucen konstatovat, že zákon mu nedává možnost přiznání jiné satisfakce, nežli je vyslovení názoru, že toto právo bylo porušeno.

Nález

Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 12. února 1997 sp. zn. IV. ÚS 215/96 ve věci ústavní stížnosti J.W. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze z 1. 4. 1996 sp. zn. 7 Cmo 127/95 ve spojení s rozsudkem Krajského obchodního soudu v Praze z 28. 11. 1994 sp. zn. 1 Cm 294/92 o převod vlastnického práva k nemovitostem.

I. Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

II. Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti ze dne 29. 7. 1996 se stěžovatelka domáhá zrušení obou výše uvedených rozhodnutí s tvrzením, že bylo porušeno její základní právo vyplývající z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Krajský obchodní soud v Praze zamítl žalobu ze dne 24. 10. 1992, jíž se stěžovatelka jako žalobkyně domáhala toho, aby vedlejším účastníkům jako žalovaným byla uložena povinnost převést do vlastnictví společnosti „Hotel P.l.“, spol. s r.o. nemovitosti, a to dům č. p. 8/1520 se stavební parcelou č. 3955 a pozemky č. 3856/1 a 3856/2, zapsané na LV č. 409 pro k.ú. P.-S. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobkyně jako společnice není aktivně legitimována k podání žaloby. V podaném odvolání žalobkyně zejména vytýkala soudu, že ke svému závěru dospěl až po dvou letech, po několika jednáních, při nichž prováděl dokazování týkající se uplatněného nároku. Dále uvedla, že přijetí závěru soudu, že by žalobu mohla podat jedině společnost a za ni pak jen žalovaná H.Č. jako jednatelka, je z hlediska procesního postavení účastníků absurdní. Odvolací soud shledal odvolání nedůvodným, když v plném rozsahu přebral skutková zjištění soudu I. stupně a ztotožnil se s právním závěrem ohledně nedostatku aktivní legitimace žalobkyně.

Stěžovatelka se proto domáhá nápravy porušení jejího základního práva garantovaného v čl. 36 odst. 1 Listiny, spočívající v jejím právu domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. K tomu uvádí, že aktivní legitimaci k podání předmětné žaloby, která výslovně nevyplývala z tehdejšího znění obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb., dovozovala jednak z obecných pravidel závazkového vztahu, jednak z ustanovení § 1 odst. 2 obchodního zákoníku, který odkazuje na předpisy práva občanského pro případ absence zákonné úpravy vztahů v rámci obchodního zákoníku. Podle jejího názoru, touto zákonnou úpravou umožňující v ustanovení § 853 občanského zákoníku použití analogie se prakticky odstraňují tzv. mezery v zákoně, a s

Nahrávám...
Nahrávám...