Nález 168/2006 SbNU, sv.42, K ochraně vlastnického práva
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 42, nález č. 168
I. ÚS 202/06
K ochraně vlastnického práva
Obecné soudy z ústavního pohledu rozhodovaly střet dvou zcela rovnocenných vlastnických práv, která mají garantován stejný rozsah ochrany (čl. 11 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 odst. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod). Mají-li mít zaručen stejný obsah a stejnou ochranu právo dodavatelky nebýt majetkově poškozena (v důsledku nezaplacení za spotřebovanou energii) a na straně druhé právo stěžovatele být chráněn proti úbytku majetku (tj. být škodně odpovědným subjektem jen tam, kde to zákon předvídá), nesmí ochrana poskytovaná jednomu subjektu vlastnického práva být v nepoměru k možnostem ochrany, jež má subjekt druhý.
Nález
Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudkyň Ivany Janů a Elišky Wagnerové (soudkyně zpravodajka) - ze dne 20. září 2006 sp. zn. I. ÚS 202/06 ve věci ústavní stížnosti T. S. proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2006 č. j. 33Odo 939/2004-141, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14.5. 2004 č. j. 12 Cmo 6/2004-126 a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2003 č. j. 46 Cm 179/2002-106, jimiž nebylo vyhověno stěžovatelově žalobě na vydání bezdůvodného obohacení.
Výrok
I. Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 1. 2006 č. j. 33 Odo 939/2004-141, rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 5. 2004 č.j. 12 Cmo 6/2004-126 a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 8. 2003 č. j. 46 Cm 179/2002-106 bylo porušeno základní právo stěžovatele garantované čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
II. Proto se tato rozhodnutí ruší.
Odůvodnění
I.
1. Ústavní stížností, podanou dne 6. 4. 2006, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, kterými nebylo vyhověno jeho žalobě na vydání bezdůvodného obohacení, a tvrdil, že jimi bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces [čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“)]. Ústavní stížnost byla podána včas (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o Ústavním soudu“) a splňovala i další formální náležitosti a podmínky projednání předepsané zákonem o Ústavním soudu.
2. Podle ústavní stížnosti mělo být stěžovatelovo základní právo na spravedlivý proces porušeno chybným výkladem institutu odpovědnosti odběratele elektrické energie za neoprávněný odběr a nesouladem mezi skutkovými zjištěními a právními závěry obecných soudů. V řízení bylo dle obecných soudů prokázáno, že došlo k poškození elektroměru (v době, kdy za nepoškození nesl odpovědnost stěžovatel), a to zásahem do plomb a vyvrtáním otvoru ve spodní části přístroje. Stěžovatel však v řízení setrvale namítal, že před odnesením elektroměru pracovníky odběratele neměl možnost se přesvědčit, že elektroměr je poškozen. Znalecký posudek, o nějž se soudy opřely, sice konstatuje poškození elektroměru, ale neuvádí, kdo a kdy toto poškození způsobil. Městský soud dále vůbec nezmínil skutečnost, že svědci, kteří…
