dnes je 10.12.2022

Input:

Nález 165/2005 SbNU, sv. 38, K poučovací povinnosti soudu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 38, nález č. 165

IV. ÚS 281/04

K poučovací povinnosti soudu

Ústavní soud připomíná, že je především na obecných soudech, aby interpretovaly zákonná hmotněprávní či procesněprávní ustanovení. Úloha Ústavního soudu při rozhodování o ústavních stížnostech podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se omezuje na ověření, zda důsledky takové interpretace jsou slučitelné s Listinou základních práv a svobod, Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod či jinou součástí ústavního pořádku zaručující základní právo nebo svobodu. Je tomu tak obzvláště tehdy, jedná-li se o soudní výklad procesních pravidel a v jejich rámci zejména pak ustanovení o podmínkách řízení včetně podmínek týkajících se návrhu, způsobilosti být účastníkem řízení, procesní způsobilosti a dalších. Je jisté, že právo na soud, jehož jedním aspektem je právo na přístup k soudu, není absolutní, a může podléhat implicitně připuštěným omezením. Účelem právní úpravy týkající se formalit a podmínek řízení, jež musejí být dodrženy při podání žaloby, je zajistit řádný chod spravedlnosti a zejména respektování právní jistoty, která je jedním ze základních prvků výsadního postavení práva. Uplatněná omezení a výklad však nesmějí omezit přístup jednotlivce k soudům takovým způsobem nebo v takové míře, že by uvedené právo bylo zasažené v samé své podstatě. I když tedy právo podat civilní žalobu podléhá zákonným podmínkám, soudy se musejí při aplikaci procesních pravidel vyhnout jak přehnanému formalismu, který by zasahoval do zásad spravedlivého procesu, tak přílišné pružnosti, která by naopak vedla k odstranění procesních podmínek stanovených zákonem. Tyto požadavky vystupují do popředí zejména v souvislosti s uplatňováním restitučních nároků, jak je tomu v případě stěžovatele.

Nález

Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Jiřího Muchy a Miloslava Výborného - ze dne 25. srpna 2005 sp. zn. IV. ÚS 281/04 ve věci ústavní stížnosti D. L. proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. června 2004 č. j. 28 Cdo 663/2003-162 a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. prosince 2002 č. j. 11 Co 554/2001-142, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního soudu v Chebu, kterým byl do řízení na straně žalovaného jako další účastník připuštěn D. m. v Mariánských Lázních.

Výrok

I. V řízení vedeném před Okresním soudem v Chebu pod sp. zn. 13 C 256/2000, před Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. 11 Co 554/2001 a v řízení vedeném před Nejvyšším soudem České republiky pod sp.zn.28 C 663/2003 byl porušen čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

II. Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 12. 2002 č. j. 11 Co 554/2001-142 a usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17.6. 2004 č. j. 28 Cdo 663/2003-162 se zrušují.

Odůvodnění

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 18. 8. 2004 se D. L., občan České republiky, bytem Velká Británie (dále jen „stěžovatel“, případně „žalobce“), domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2004 č. j. 28 Cdo 663/2003-162 a usnesení Krajského soudu v Plzni

Nahrávám...
Nahrávám...