dnes je 2.10.2022

Input:

Nález 161/2005 SbNU, sv. 38, K právu shromažďovacímu; K obcházení podmínek zákazu shromáždění podle zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, v řízení podle zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 38, nález č. 161

II. ÚS 459/04

K právu shromažďovacímu
K obcházení podmínek zákazu shromáždění podle zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, v řízení podle zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči

Je obcházením zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, zejména jeho ustanovení upravujícího zákaz ohlášeného shromáždění, je-li rozhodnutím správního orgánu vydaným podle zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, uloženo správci národní kulturní památky bránit veřejnosti ve vstupu na veřejné prostranství bez toho, že by tento vstup byl veřejnosti zakázán. Za ústavně konformní nelze považovat takový postup, který by vedl k tomu, že by ohlašovatel shromáždění nebyl pokládán za účastníka řízení ve smyslu § 14 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), jedná-li se ve správním řízení právě o uložení povinnosti zabránit veřejnosti ve vstupu do areálu národní kulturní památky podle zákona o státní památkové péči.

Nález

Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Stanislava Balíka - ze dne 18. srpna 2005 sp. zn. II. ÚS 459/04 ve věci ústavní stížnosti občanského sdružení O. ž. p., o. s., proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26.května 2004 sp. zn. 7 A 3/2001, jímž byla pro nedostatek procesní legitimace zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, odboru památkové péče, o uložení povinnosti Národní kulturní památce Vyšehrad zajistit uzavření jejího areálu pro veřejnost v době od 21. 9. 2000 do 27. 9. 2000.

Výrok

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 26. 5. 2004 sp.zn.7 A 3/2001 se zrušuje.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení shora označeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, a to s odkazem na údajné porušení čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 19 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), čl. 21 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (dále jen „Pakt“), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 1 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“).

Ústavní soud si k projednání a rozhodnutí věci vyžádal spis Nejvyššího správního soudu sp. zn. 7 A 3/2001, z něhož zjistil následující:

Napadeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 5. 2004 č. j. 7 A 3/2001-48, byla zamítnuta žaloba stěžovatele, jíž se domáhal zrušení rozhodnutí Ministerstva kultury (dále též „ministerstvo“) ze dne 29. 11. 2000 č. j. 13084/2000-OPP/P, kterým bylo jako nepřípustné zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, odboru památkové péče (dále též „magistrát“), o uložení opatření č.j.OPP-66.737/00 ze dne 18. 9. 2000, neboť stěžovatel nebyl účastníkem řízení, a neměl tedy právo podat odvolání. Rozhodnutím magistrátu bylo uloženo Národní kulturní památce

Nahrávám...
Nahrávám...