dnes je 6.12.2022

Input:

Nález 148/1999 SbNU, sv. 16, K nutnosti klást zásadní důraz na soulad skutkových zjištění a z nich soudy vyvozených právních závěrů v trestním řízení

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 16, nález č. 148

III. ÚS 258/99

K nutnosti klást zásadní důraz na soulad skutkových zjištění a z nich soudy vyvozených právních závěrů v trestním řízení

Ústavní soud respektuje nezávislost obecných soudů, avšak i ta se musí uskutečňovat nejen v zákonném, ale prioritně v ústavním rámci, jehož součástí je i právo na spravedlivý proces, který musí vyloučit libovůli v rozhodování a musí také zajistit právně účinnou soudní ochranu, jejíž neodmyslitelnou součástí je právo na spravedlivé a vyčerpávající projednání každé (a samozřejmě i trestní) věci. V tomto směru je namístě poukázat na již ustálenou judikaturu Ústavního soudu, ve které vyslovil nutnost respektování zásadních principů konkretizujících právě onen spravedlivý proces. Takovým je zákaz deformace provedeného důkazu, otázka důkazů neprávem opomenutých, zcela zásadní důraz na soulad skutkových zjištění a z nich soudy vyvozených právních závěrů, nutnost reagování soudů na uplatněné námitky (vysvětlení jejich případného odmítnutí) a nakonec i respektování staletími prověřené zásady, že případně vzniklé pochybnosti je nutno vykládat vždy ve prospěch obviněných.

Nález

Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 21. října 1999 sp. zn. III. ÚS 258/99 ve věci ústavní stížnosti L. K. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze z 8. 4. 1999 sp. zn. 2 To 86/98 o zamítnutí stěžovatelova odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze 3. 6. 1998 sp. zn. 4 T 17/97, jímž byl stěžovatel uznán vinným trestnými činy loupeže a porušování domovní svobody a byl mu uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody.

I. Výrok

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 4. 1999 sp. zn. 2 To 86/98 a rozsudek Městského soudu ze dne 3. 6. 1998 v Praze sp. zn. 4 T 17/97 se zrušují.

II. Odůvodnění

Navrhovatel podal ústavní stížnost, ve které napadá rozsudky Vrchního soudu v Praze z 8. 4. 1999 sp. zn. 2 To 86/98 a Městského soudu v Praze ze 3. 6. 1998 sp. zn. 4 T 17/97. Jejich vydáním měla být zasažena jeho ústavní práva obsažená v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a navazujících Protokolech, jmenovitě porušen čl. 6 odst. 1 a dále čl. 1 a čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“), jakož i čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).

Z obsahu spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 4 T 17/97 Ústavní soud zjistil, že navrhovatel byl rozsudkem tohoto soudu uznán vinným trestnými činy loupeže dle § 234 odst. 1 trestního zákona (dále jen „tr. zák.“) a porušování domovní svobody dle § 238 odst. 1, 2, 3 tr. zák. a byl mu uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody. Skutkově šlo o to, že navrhovatel spolu s dalšími obžalovanými byl uznán vinným, že po předchozí domluvě dne 7. 4. 1996 vnikli rozbitím skleněné výplně vchodových dveří do rodinného domku v Praze 10, Z. ul. 21, a to v úmyslu získat šperky a jiné věci, když navrhovatel byl maskován, napadl poškozeného a následným odcizením různých věcí byla způsobena poškozeným škoda ve výši 163 475 Kč. Proti uvedenému rozsudku podal odvolání, o kterém rozhodoval Vrchní soud v

Nahrávám...
Nahrávám...