dnes je 9.12.2022

Input:

Nález 147/1998 SbNU, sv. 12, K prolínání veřejného a soukromého práva

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 12, nález č. 147

I. ÚS 41/98

K prolínání veřejného a soukromého práva

V moderní společnosti se nezřídka prolínají prvky veřejného a soukromého práva tak, že nelze zcela jednoznačně veškerou činnost té či oné instituce označit pouze za veřejnoprávní nebo pouze za soukromoprávní. Lze si představit, že určitá instituce podle povahy konkrétní činnosti může v určitých vztazích vystupovat jako soukromoprávní, v jiných jako veřejnoprávní subjekt. Je proto třeba vážit, o jaký druh konkrétní činnosti té které instituce se jedná. Ústavní soud odkazuje na své usnesení sp. zn. II. ÚS 75/93 (Sbírka rozhodnutí Ústavního soudu, svazek 2, usn. č. 3), v němž uvádí, že veřejnou mocí se rozumí taková moc, která autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech subjektů, ať již přímo, nebo zprostředkovaně. Subjekt, o jehož právech nebo povinnostech rozhoduje orgán veřejné moci, není v rovnoprávném postavení s tímto orgánem a obsah rozhodnutí tohoto orgánu nezávisí od vůle subjektu. Institut „veřejné moci“ je vnímán jako institut zahrnující přímou „moc státní“ a „zbývající veřejnou moc“. Státní mocí disponuje sám stát a zabezpečuje ji prostřednictvím svého zvláštního aparátu. Tzv. zbývající veřejná moc je v příslušném rozsahu svěřena subjektům nestátního charakteru ke správě veřejných záležitostí, je od státní moci v jistém smyslu odvozena a nemůže s ní být v rozporu. S veřejnou mocí přitom souvisí neoddělitelně nerovnost subjektů ve vztazích touto mocí ovládaných.

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 1. prosince 1998 sp. zn. I. ÚS 41/98 ve věci ústavní stížnosti Burzy cenných papírů, a. s., proti rozsudku Městského soudu v Praze z 22. 10. 1997 sp. zn. 28 Ca 278/97, jímž bylo zrušeno rozhodnutí burzovní komory z 24. 7. 1997 č. j. SEKR/3360/97/PP o uložení pokuty a dočasném vyloučení z burzovního obchodu.

I. Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

II. Odůvodnění

1. Svou ústavní stížností napadá stěžovatelka rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 28 Ca 278/97 ze dne 22. 10. 1997, vydaný v rámci soudního přezkumu správního podle hlavy druhé páté části zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“). Tvrdí, že tímto rozhodnutím obecného soudu, jímž bylo zrušeno rozhodnutí stěžovatelky ze dne 24. 7. 1997 č. j. SEKR 3360/97/PP a věc vrácena k dalšímu řízení, byla porušena její základní práva zaručená Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Konkrétně podle názoru stěžovatelky byl citovaným rozhodnutím obecného soudu porušen čl. 38 odst. 1, čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny a dále čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“).

Stěžovatelka vytýká rozhodnutí obecného soudu nerespektování jedné ze základních procesních podmínek řízení, a to povinnosti soudu jednat pouze v rámci své pravomoci. Podle navrhovatelky nelze chápat rozhodnutí burzovní komory jakožto statutárního orgánu Burzy cenných papírů, a. s., jímž uložila vedlejšímu účastníkovi pokutu ve výši 50 000 Kč a dočasně jej na dobu 6 měsíců s účinností od 31. 7. 1997 vyloučila z burzovního obchodu, za rozhodnutí veřejnoprávního charakteru.

Nahrávám...
Nahrávám...