dnes je 5.12.2022

Input:

Nález 141/2003 SbNU, sv. 31, K hodnocení důkazů v trestním řízení; K principu in dubio pro reo

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 31, nález č. 141

I. ÚS 429/03

K hodnocení důkazů v trestním řízení
K principu in dubio pro reo

Hodnocení provedených důkazů v trestním řízení je činností zásadně prováděnou soudci obecných soudů. Ústavní soud ovšem zasáhne do závěrů obecných soudů k hodnocení důkazů tehdy, přehlédne-li obecný soud ústavněprávní význam práva na osobní svobodu a zákaz libovůle, pod jejichž zorným úhlem je třeba postupovat při výkladu všech procesních principů a pravidel daných jednoduchým právem (trestní řád), především pak principu in dubio pro reo (§ 2 odst. 2 trestního řádu).

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 4. prosince 2003 sp. zn. I. ÚS 429/03 ve věci ústavní stížnosti V. V. proti usnesení Nejvyššího soudu z 21. 5. 2003 sp. zn. 7 Tdo 527/2003, kterým bylo odmítnuto stěžovatelovo dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze 7. 11. 2002 sp. zn. 5 To 357/2002, jímž byl ve výroku o trestu změněn rozsudek Okresního soudu v Karviné z 2. 7. 2002 sp. zn. 1 T 63/98, jímž byl stěžovatel uznán vinným dvěma trestnými činy znásilnění a trestným činem porušování domovní svobody, za což mu byl vyměřen souhrnný trest odnětí svobody.

Výrok

Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 5. 2003 č. j. 7 Tdo 527/2003-487, rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 11. 2002 č. j. 5 To 357/2002-451 a rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 2. 7. 2002 č. j. 1 T 63/98-418 bylo porušeno právo stěžovatele na osobní svobodu vyplývající z čl. 8 odst. 2 věty první Listiny základních práv a svobod.

Proto se tato rozhodnutí ruší.

Odůvodnění

I.

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu ve lhůtě stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále „zákon o Ústavním soudu“) se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť se domnívá, že jimi došlo k zásahu do jeho práv zakotvených v čl. 1, čl. 36 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).

Ze spisu vedeného Okresním soudem v Karviné pod sp. zn. 1 T 63/98 Ústavní soud zjistil, že v záhlaví citovaným rozsudkem okresního soudu byl stěžovatel uznán vinným dvěma trestnými činy znásilnění podle § 241 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „tr. zák.“) blíže popsanými v bodech 1. a 2. výroku a dále trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 a 2 tr. zák., za což mu byl vyměřen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 7 roků nepodmíněně. Jak je uvedeno v odůvodnění tohoto rozhodnutí, Okresní soud v Karviné rozhodl rozsudkem ze dne 14. 5. 1999 č. j. 1 T 63/98-223 tak, že stěžovatele zprostil obžaloby. Při svém rozhodování soud vycházel především ze závěrů o nevěrohodnosti výpovědi poškozené a dále i z dalších provedených důkazů. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 8. 1999 č. j. 5 To 489/99-244 byl předchozí rozsudek okresního soudu zrušen a věc byla vrácena k novému projednání a rozhodnutí. Okresní soud podle pokynu krajského soudu doplnil dokazování, zejména pak o znalecký posudek na posouzení věrohodnosti poškozené. Znalci z oboru psychologie a psychiatrie sice konstatovali obecnou

Nahrávám...
Nahrávám...