dnes je 26.11.2022

Input:

Nález 14/2003 SbNU, sv. 29, K oprávnění soudce posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem; K placení přirážky k jízdnému v městské hromadné dopravě

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 29, nález č. 14

II. ÚS 275/01

K oprávnění soudce posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem
K placení přirážky k jízdnému v městské hromadné dopravě

Podle čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“) účinného v době rozhodování obecných soudů byl soudce při rozhodování vázán zákonem a byl oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem. Vázanost soudce zákonem podle uvedeného ustanovení tedy znamená oprávnění soudu neaplikovat „jiný právní předpis“, je-li soudem považován za rozporný se zákonem. A contrario z uvedených ústavních ustanovení ale také vyplývá, že nekonstatuje-li obecný soud nesoulad „jiného právního předpisu se zákonem“, je jím též vázán.

Obecné soudy nedostály v projednávaném případě všem ústavním kautelám, jež je podle čl. 95 odst. 1 Ústavy opravňovaly a opravňují neaplikovat „jiný právní předpis“. Pokud za dané situace neaplikovaly „jiný právní předpis“, jenž aplikován měl být, ocitly se v rozporu s požadavkem vázanosti soustavou právních pramenů, plynoucím z čl. 1 Ústavy, což z pohledu rozhodované věci zakládá dotčení principů řádného procesu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 28. ledna 2003 sp. zn. II. ÚS 275/01 ve věci ústavní stížnosti akciové společnosti D. p. hl. m. P. proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově z 15. 7. 1999 sp. zn. 6 C 377/99 a proti rozsudku Krajského soudu v Brně z 22. 1. 2001 sp. zn. 44 Co 832/99 ohledně zaplacení přirážky k jízdnému.

Výrok

Rozsudky Okresního soudu ve Vyškově ze dne 15. 7. 1999 sp. zn. 6 C 377/99 a Krajského soudu v Brně ze dne 22. 1. 2001 sp. zn. 44 Co 832/99 se zrušují.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky předepsané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, napadla stěžovatelka v záhlaví uvedená rozhodnutí Okresního soudu ve Vyškově a Krajského soudu v Brně. Domnívá se, že jimi došlo k porušení jejích práv garantovaných čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní soud si k projednání a rozhodnutí věci vyžádal spis Okresního soudu ve Vyškově sp. zn. 6 C 377/99, z něhož zjistil následující:

V řízení před obecnými soudy se stěžovatelka vůči žalovanému J. J., vedlejšímu účastníkovi řízení před Ústavním soudem, domáhala, aby soud vydal platební rozkaz, jímž vedlejšímu účastníkovi uloží povinnost zaplatit částku 200 Kč a náhradu nákladů. Okresní soud ve Vyškově návrhu stěžovatelky platebním rozkazem ze dne 14. 8. 1998 č. j. Ro 615/98-7 vyhověl. Platební rozkaz se vedlejšímu účastníkovi nepodařilo doručit, a proto byl usnesením téhož soudu ze dne 3. 3. 1999 č. j. Ro 615/98-18 zrušen.

Rozsudkem ze dne 15. 7. 1999 č. j. 6 C 377/99-24 Okresní soud ve Vyškově návrh stěžovatelky zamítl. Rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Podle odůvodnění svého rozsudku dospěl k závěru, že v době, kdy vedlejší účastník cestoval bez platné

Nahrávám...
Nahrávám...