dnes je 28.3.2024

Input:

Nález 137/2001 SbNU, sv. 23, K interpretaci a aplikaci § 8 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích; K posouzení ztráty původního stavebně technického charakteru stavby

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 23, nález č. 137

II. ÚS 231/01

K interpretaci a aplikaci § 8 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích
K posouzení ztráty původního stavebně technického charakteru stavby

Při interpretaci a aplikaci § 8 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, je nutno postupovat (jak již dříve konstatoval Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. II. ÚS 486/97 - viz Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 12, nález č. 145) u jednotlivých případů tak, aby bylo zachováno právo na individuální posouzení. Pro úvahu o zásadní přestavbě je nutno mít bezpečně ověřeno, zda alespoň u jednoho z prvků dlouhodobé životnosti došlo k obměně, reprezentující nadpoloviční objemový podíl všech konstrukcí daného prvku. Nicméně při současném zdůraznění spornosti a nerovnocennosti jednotlivých prvků dlouhodobé životnosti např. změna konstrukce střechy sama o sobě nemusí znamenat ztrátu původního stavebně technického charakteru. Změna v užívání při drobných stavebních změnách je irelevantní. Zásadní přestavbou, provázenou ztrátou původního stavebně technického charakteru, lze stěží také rozumět zachování statu quo prostou výměnou, ať již z důvodu zchátrání nebo požadavku vyšší únosnosti např. stropů, byť na vyšší technické úrovni. V případě restitučních předpisů máme co činit se 40letým obdobím, během něhož technický pokrok nepochybně zaznamenal výrazný posun. Ústavní soud opětovně konstatuje, že ani cena provedených prací ani poměr vynaložených investic k časově zjištěné ceně před vynaloženými investicemi nebude mít obvykle podstatnější význam, a to nejen proto, že ceny prací prodělaly prudký vývoj.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 12. září 2001 sp. zn. II. ÚS 231/01 ve věci ústavní stížnosti PhDr. A. F. a spol. proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 z 2. 10. 1998 sp. zn. 22 C 86/92, rozsudku Městského soudu v Praze z 20. 5. 1999 sp. zn. 55 Co 209/99 a rozsudku Nejvyššího soudu z 9. 1. 2001 sp. zn. 28 Cdo 2355/99, jimiž byla zamítnuta žaloba stěžovatelů, kterou se domáhali uzavření dohody o vydání nemovitostí.

I. Výrok

Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 10. 1998 sp. zn. 22 C 86/92, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 1999 sp. zn. 55 Co 209/99 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2001 sp. zn. 28 Cdo 2355/99 se zrušují.

II. Odůvodnění

Ústavní stížností se stěžovatelé domáhali zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. 10. 1998 sp. zn. 22 C 86/92, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 1999 sp. zn. 55 Co 209/99 a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2001 sp. zn. 28 Cdo 2355/99, a to pro porušení čl. 1, 3 a 4 Ústavy České republiky a čl. 3 odst. 3, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).

Ústavní soud shledal, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny zákonné formální náležitosti, a že proto nic nebrání v projednání a rozhodnutí věci samé.

Pro posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis sp. zn. 22 C 86/92 vedený u Obvodního soudu

Nahrávám...
Nahrávám...