dnes je 10.12.2022

Input:

Nález 134/2003 SbNU, sv. 31, K rovnosti účastníků občanského soudního řízení; K principu rovnosti zbraní

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 31, nález č. 134

III. ÚS 202/03

K rovnosti účastníků občanského soudního řízení
K principu rovnosti zbraní

Jedním ze základních principů, jimiž je soudní řízení ovládáno, je princip rovnosti účastníků, který vyjadřuje skutečnost, že účastníci řízení (strany) musí stát před soudem v rovném postavení, aniž by byla jedna nebo druhá strana jakkoli procesně zvýhodněna. K provedení tohoto principu se ukládá soudu povinnost, aby oběma stranám sporu zajistil stejné možnosti k uplatnění jejich práv. Obdobně chápe princip rovnosti stran Evropský soud pro lidská práva, který používá v této souvislosti pojem „rovnost zbraní“. Podle konstantní judikatury tohoto soudu princip rovnosti zbraní, jako jeden z prvků širšího pojetí spravedlivého procesu, vyžaduje, aby každé procesní straně byla dána přiměřená možnost přednést svou záležitost za podmínek, jež ji nestaví do podstatně nevýhodnější situace, než ve které je její protistrana (viz např. Dombo Beheer B. V. proti Nizozemí, 1993, Ankerl proti Švýcarsku, 1996, Komanický proti Slovensku, 2002). Tím, že obecný soud nedoručil stěžovateli odvolání žalobkyně, neumožnil mu se k němu vyjádřit a rozhodl o nákladech řízení toliko na základě podaného odvolání, zkrátil stěžovatele na jeho procesních právech, čímž porušil ústavně chráněnou rovnost účastníků řízení [čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky, čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, § 18 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)].

Účelem soudního řízení je totiž spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků soudního řízení (§ 1 o. s. ř.). Soudní řízení neproběhlo vzhledem k nemožnosti seznámení stěžovatele s obsahem odvolání, v důsledku čehož se k němu nemohl ani vyjádřit, za plné ingerence obou procesních stran. Ustanovení § 214 odst. 2 písm. e) a § 210 odst. 1 o. s. ř. je nutné vykládat jak v souladu s účelem soudního řízení, jak byl vyložen, tak i v souladu s požadavky kladenými na soudní řízení ústavními procesními předpisy, a to tím spíše, že podle § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. byla předmětná věc projednána mimo ústní jednání a odvolací soud rozhodl o nákladech řízení jinak než soud prvního stupně.

Nález

Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 13. listopadu 2003 sp. zn. III. ÚS 202/03 ve věci ústavní stížnosti J. K. proti usnesení Krajského soudu v Praze z 28. 1. 2003 sp. zn. 22 Co 37/2003, jímž bylo rozhodnuto o odvolání protistrany proti výroku soudu prvního stupně o nákladech řízení.

Výrok

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. ledna 2003 sp. zn. 22 Co 37/2003 se zrušuje.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas [§ 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon“)] a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a) a odst. 4 zákona], brojil stěžovatel proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2003 (22 Co 37/2003-42) a tvrdil, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).

Podstatou stěžovatelových tvrzení

Nahrávám...
Nahrávám...