dnes je 6.12.2022

Input:

Nález 131/2002 SbNU, sv. 28, K přezkoumávání rozhodnutí o stanovení daně podle pomůcek

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 28, nález č. 131

IV. ÚS 273/02

K přezkoumávání rozhodnutí o stanovení daně podle pomůcek

Ústavní soud nesdílí názor, že předmětem přezkumu v daňovém řízení a následném řízení před správním soudem může být pouze to, zda daň mohla být vyměřena podle pomůcek, avšak případné nerespektování ustanovení § 46 odst. 3 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, správcem daně již v přezkumném řízení napravit nelze.

Takový postup zakládá nerovnost účastníků řízení, a je tedy rozporný s ustanovením čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a ve svých důsledcích porušuje i čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.

Nález

Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 21. října 2002 sp. zn. IV. ÚS 273/02 ve věci ústavní stížnosti JUDr. Ing. F. V. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze 17. 1. 2002 sp. zn. 38 Ca 110/2001, kterým byla zamítnuta stěžovatelova žaloba o přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu z 13. 12. 2000 č. j. FŘ-4266/11/00, jímž bylo zamítnuto stěžovatelovo odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu pro Prahu 2 ze 14. 9. 1999 č. j. 113351/99/002911/4570 na daň z příjmů fyzických osob.

I. Výrok

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2002 č. j. 38 Ca 110/2001-38 a rozhodnutí Finančního ředitelství pro hl. m. Prahu ze dne 13. 12. 2000 č. j. FŘ 4266/11/00 se zrušují.

II. Odůvodnění

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 3. 5. 2002 se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2002 č. j. 38 Ca 110/2001-38, kterým byla jako nedůvodná zamítnuta jeho žaloba o přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 13. 12. 2000 č. j. FŘ-4266/11/00. Posledně uvedeným rozhodnutím bylo zamítnuto stěžovatelovo odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu pro Prahu 2 ze dne 14. 9. 1999 č. j. 113351/99/002911/4570 na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 1996 ve výši 43 785 Kč. Stěžovatel uvedl, že jeho ústavní stížnost nesměřuje proti té části rozsudku, jíž bylo rozhodnuto, že užití pomůcek při stanovení daně bylo v souladu se zákonem.

V odůvodnění své stížnosti stěžovatel uvedl, že akceptuje použitou metodu stanovení daně, tj. vyměření podle pomůcek. Správní žalobou se však domáhal, aby soud kromě zkoumání zákonnosti použití pomůcek při stanovení daně také zkoumal, zda finanční úřad při stanovení daně za pomoci pomůcek tuto daň nestanovil svévolně, aniž by se zabýval jakýmkoliv dokazováním, šetřením či alespoň úvahou o tom, jaká je skutečná výše daňové povinnosti poplatníka. Finanční úřad vyměřil daň ze všech došlých plateb, ačkoliv mu muselo být jasné, že tyto platby nejsou v plné výši zdanitelnými příjmy. Tím porušil základní právo zakotvené v čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Stěžovatel poukázal na ústavní deficity stávající právní úpravy správního soudnictví, na čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a na nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 1996 sp. zn. Pl. ÚS 28/95 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 6, nález č. 126;

Nahrávám...
Nahrávám...