Nález 129/2005 SbNU, sv. 37, K právu obviněného být slyšen před rozhodnutím soudu o svém ponechání ve vazbě nebo o rozšíření vazebních důvodů

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 37, nález č. 129

IV. ÚS 269/05

K právu obviněného být slyšen před rozhodnutím soudu o svém ponechání ve vazbě nebo o rozšíření vazebních důvodů

Jak dokládá zkušenost dlouholetého vývoje demokratických právních řádů, účast potenciálně dotčené osoby na řízení patří mezi důležité záruky ochrany základních práv, protože právě vytvoření prostoru pro účinné vznesení námitek (v kontradiktorním schématu řízení) nejlépe zajistí ochranu základních práv, jež je z hlediska fair procesu prvotním účelem soudního řízení. Institucionálně garantovaná možnost dotčených osob návrhy a námitkami účinně participovat na soudním procesu patří mezi elementární pravidla soudního řešení sporů. V oblasti anglosaského práva je pak zásada „audi alteram partem“ řazena mezi základní procedurální pravidla přirozené spravedlnosti. Jinými slovy, nelze činit zjištění soudem bez dodržení základních procesních náležitostí, k nimž je třeba řadit zejména bezprostřednost a ústnost. Tyto nároky je třeba vztáhnout na každé rozhodování o nových vazebních důvodech, resp. i na rozhodování dle § 71 odst. 2 věty druhé za středníkem trestního řádu.

Podle § 71 odst. 2 trestního řádu může koluzní vazba trvat nejdéle tři měsíce, ledaže bylo zjištěno, že obviněný již působil na svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařil objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání. Toto ustanovení se tak již prima facie liší od ustanovení § 67 písm. b) trestního řádu, které koluzní vazbu spojuje s důvodnou obavou, že obviněný bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání. Jde o situaci, kdy soud rozhoduje o ponechání obviněného ve vazbě, ovšem při uplatnění odlišných, přísnějších kritérií naplnění důvodu omezení, resp. pokračování v omezení osobní svobody. Zda tato přísnější zákonná kritéria lze aplikovat, je možné zjistit toliko v řízení před soudem, v němž bude obviněnému dána příležitost vyjadřovat se a vyvracet návrhy a důkazy uplatněné státním zástupcem. Rovněž pak na rozhodování o návrhu státního zástupce na rozšíření důvodů vazby je třeba bez dalšího vztáhnout procesní záruky, které se vztahují na rozhodování soudu o prvotním omezení osobní svobody, neboť státní zástupce jako procesní strana uplatňuje zcela nové skutečnosti osvědčující důvody omezení osobní svobody.

Nález

Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Miloslava Výborného a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) - ze dne 27. června 2005 sp. zn. IV. ÚS 269/05 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele B. K. proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2. února 2005 sp. zn. Nt 6508/2005 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. března 2005 sp. zn. 44 To 147/2005, jimiž bylo rozhodnuto o ponechání stěžovatele ve vazbě a o rozšíření důvodů vazby.