Nález 125/2005 SbNU, sv. 37, K opomenutým důkazům v trestním řízení
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 37, nález č. 125
II. ÚS 418/03
K opomenutým důkazům v trestním řízení
Nedostatečně odůvodněným odmítnutím důkazu navrhovaného stěžovatelem obecnými soudy za situace, kdy se jednalo o takový důkaz, kterým mohla být potvrzena či vyvrácena obhajoba stěžovatele a bez důvodných pochybností zjištěn skutkový stav v dané věci a najisto postaven závěr, zda stěžovatel svým jednáním naplnil i subjektivní stránku stíhaného trestného činu, je porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod).
Nález
Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké - ze dne 16.června 2005 sp. zn. II. ÚS 418/03 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele RNDr. J. M. proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. května 2003 ve věci sp. zn. 3 Tdo 262/2003, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. dubna 2002 ve věci sp. zn. 44 To 98/2002 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 20. června 2001 ve věci sp. zn. 2 T 18/2000, jimiž byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 trestního zákona.
Výrok
Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. května 2003 ve věci sp. zn. 3 Tdo 262/2003, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. dubna 2002 ve věci sp. zn. 44 To 98/2002 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 20. června 2001 ve věci sp. zn. 2 T 18/2000 se zrušují.
Odůvodnění
I.
Včas podanou ústavní stížností, splňující i ostatní podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů, neboť se jimi cítí být dotčen ve svých základních právech zakotvených v čl. 8 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37, čl. 38 odst. 2, čl. 39 a čl. 40 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), čl. 6 odst. 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“), čl. 14 odst. 1 a 2 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a čl. 1 a 90 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“).
II.
Ze spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 2T 18/2000, z obsahu napadených soudních rozhodnutí, jakož i z odůvodnění ústavní stížnosti zjistil Ústavní soud následující:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 20. 6. 2001 ve věci sp. zn. 2 T 18/2000 byl stěžovatel uznán vinným trestným činem porušování povinností při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst.2 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon (dále též „tr. zák.“), ve znění zákona č. 290/1993 Sb. Za tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Dále mu byl uložen na dobu pěti let trest zákazu činnosti spočívající v zákazu provozování činnosti koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej takového zboží, nakladatelství, vydavatelství, prodeje nenahraných nosičů, zvukových nebo zvukově…
