dnes je 15.7.2024

Input:

Nález 118/2006 SbNU, sv.41, K rozhodování obecných soudů o výši nájemného z bytu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 41, nález č. 118

II. ÚS 93/05

K rozhodování obecných soudů o výši nájemného z bytu

Je porušením práva na soudní ochranu - a v konečném důsledku též porušením práva na ochranu majetku - pokud obecné soudy zamítly stěžovatelovu žalobu s odkazem na neexistenci prováděcího zákona, předvídaného v § 696 odst. 1 občanského zákoníku, tj. předpisu umožňujícího jednostranné zvýšení nájemného právním úkonem pronajímatele, ačkoliv jeho jedinou možnou obranou byla právě žaloba proti nájemci (v dané věci vedlejší účastnici) o zaplacení bezdůvodného obohacení, které vzniklo v rozsahu rozdílu mezi v místních podmínkách reálnou cenou nájmu a tzv. regulovaným nájemným.

Nález

Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma - ze dne 8.června 2006 sp. zn. II. ÚS 93/05 ve věci ústavní stížnosti MVDr. F. Š. proti rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 30. dubna 2004 č. j. 6 C 2/2004-29, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 15. listopadu 2004 č. j. 12 Co 651/2004-53 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2006 č. j. 26 Cdo 983/2005-92, kterými byla zamítnuta stěžovatelova žaloba na zaplacení peněžité částky.

Výrok

Rozsudek Okresního soudu v Jeseníku ze dne 30. dubna 2004 č. j. 6C 28/2004-29, rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 15. listopadu 2004 č. j. 12 Co 651/2004-53 a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. ledna 2006 č. j. 26 Cdo 983/2005-92 se zrušují.

Odůvodnění

I.

Stěžovatel se podanou ústavní stížností domáhal nejprve zrušení rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 30. dubna 2004 č. j. 6 C 28/2004-29, rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 15. listopadu 2004 č. j. 12 Co 651/2004-53 s tím, že ústavní stížnost případně doplní poté, co bude rozhodnuto Nejvyšším soudem o jeho současně podaném dovolání. V doplněné ústavní stížnosti posléze stěžovatel napadl i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.ledna 2006 č. j. 26 Cdo 983/2005-92.

Okresní soud v Jeseníku citovaným rozsudkem zamítl žalobu žalobce (stěžovatele) na zaplacení částky 21 444 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 % p. a. od 1. ledna 2004 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalované vzniklo k bytu blíže specifikovanému v odůvodnění rozhodnutí (dále jen „předmětný byt“) právo osobního užívání, a to na základě dohody o odevzdání a převzetí bytu. Soud prvního stupně vyšel z toho, že s účinností od 1. ledna 1992 se právo osobního užívání transformovalo nejméně na právo nájmu bytu, a povahou předmětného bytu se již nezabýval, neboť nebyla pro posouzení sporu ohledně výše nájemného významná. Podle názoru soudu prvního stupně upravovala maximální výši nájemného včetně oprávnění pronajímatele jednostranně zvýšit nájemné či úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu vyhláška č. 176/1993 Sb., o nájemném z bytu a úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytu, v platném znění, která však byla Ústavním soudem k 31. prosinci 2001 zrušena. Vzhledem k tomu, že pro určení výše nájemného byl rozhodující okamžik uzavření nájemní

Nahrávám...
Nahrávám...