dnes je 20.6.2024

Input:

Nález 116/2006 SbNU, sv.41, K otázce hodnocení důkazů obecnými soudyK principu rovnosti účastníků soudního řízení

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 41, nález č. 116

IV. ÚS 335/05

K otázce hodnocení důkazů obecnými soudy
K principu rovnosti účastníků soudního řízení

Význam důkazu prezentovaného v trestním řízení je kruciální, neboť je jediným prostředkem, jímž státní moc demonstruje skutečnost, že jednotlivec spáchal určitý čin a že uložení konkrétního trestu je z tohoto hlediska ospravedlnitelné. Presumpce neviny totiž vyžaduje, aby to byl stát, kdo nese konkrétní důkazní břemeno; tam, kde existují jakékoliv pochybnosti, musejí být vyloženy ve prospěch obviněného, resp. obžalovaného.

Ústavní principy vztahující se k otázkám důkazních prostředků a důkazů mají za cíl zajistit, aby byl důkaz odrazem skutečných událostí a situací, tedy v podstatě garantují, aby byl jednotlivec uznán vinným na podkladě objektivních a skutečnosti odpovídajících zjištění. Pouze ta jsou totiž způsobilá ospravedlnit krajní opatření spočívající ve zbavení jednotlivce jeho osobní svobody.

Zásada, která je rozhodující v nyní projednávaném případě, je tak určitou kombinací shora uvedených principů zákazu deformace důkazu, opomenutého důkazu, kontradiktornosti řízení a rovnosti stran; obecný soud odmítl připustit důkaz, na němž by bylo demonstrováno, že důkaz, který provedl, neprokazuje nebo není s to prokázat skutečnost, kterou obžaloba hodlala prokázat. Jinak řečeno, obecný soud nepřipustil, ba dokonce znemožnil důkaz (identifikace a ztotožnění kolekce) týkající se hodnověrnosti provedeného důkazu (znalecké posudky týkající se kolekce). Ačkoliv se vlastně jednalo o formu druhotného důkazu (důkaz ohledně vypovídací hodnoty jiného důkazu), považuje jej Ústavní soud za naprosto zásadní s ohledem na zjištěné okolnosti, za jakých bylo s kolekcí kamenů před zahájením trestního řízení i poté zacházeno, a to s ohledem na to, že znalecké posudky představovaly klíčový důkaz pro závěr týkající se viny stěžovatele.

Podobně jako je dána možnost ověřovat důkazní hodnotu svědecké výpovědi zkoumáním kognitivních schopností a důvěryhodnosti svědka, důkazní hodnota materiálního důkazu (věci) je ověřována skrze posouzení, zda materiální důkaz je skutečně tou věcí, s níž je jednání pachatele bezprostředně spojeno, a zda tato věc byla uchována v identické podobě od okamžiku spáchání činu.

Nález

Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudkyň Michaely Židlické a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) - ze dne 6. června 2006 sp. zn. IV. ÚS 335/05 ve věci ústavní stížnosti Ing. V. K., CSc., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2005 sp. zn. 5 Tdo 100/2005, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 6. 2004 sp. zn. 5 To 15/2004 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 6. 2003 sp. zn. 30 T 12/98, jimiž byl stěžovatel odsouzen pro trestný čin podvodu.

Výrok

I. Postupem porušujícím čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ústícím do vydání usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 3. 2005 sp. zn. 5 Tdo 100/2005, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 6. 2004 sp. zn. 5 To 15/2004 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 6. 2003 sp. zn. 30 T

Nahrávám...
Nahrávám...