dnes je 14.11.2024

Input:

Nález 114/1997 SbNU, sv.9, K povinnosti státního orgánu dokončit zahájené řízení

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 9, nález č. 114

IV. ÚS 114/96

K povinnosti státního orgánu dokončit zahájené řízení

Právo plynoucí z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, totiž právo na řádný a spravedlivý proces, zahrnuje v sobě nejen právo na spravedlivý způsob vedení procesu, ale také právo na trvání procesu až do jeho ukončení zákonem předpokládaným způsobem.

Nález

Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 25. září 1997 sp. zn. IV. ÚS 114/96 ve věci ústavní stížnosti proti postupu Ministerstva vnitra spočívajícímu v nečinnosti.

I. Výrok

Ústavní stížnosti se vyhovuje. Ministerstvu vnitra se zakazuje, aby svou nečinností ve věci stěžovatele, vedené pod sp. zn. II/s-OSOM/51/5403/94, pokračovalo v porušování práva zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Odůvodnění

Stěžovatel se svou ústavní stížností směřující proti Ministerstvu vnitra domáhá vydání nálezu, jímž by Ústavní soud rozhodl, že bylo porušeno jeho základní právo podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a zakázal Ministerstvu vnitra, aby svojí nečinností pokračovalo v porušování tohoto práva. V odůvodnění stížnosti stěžovatel uvádí, že dne 13. 11. 1945 požádal jeho otec E.C. podle ustanovení § 2 dekretu prezidenta republiky č. 33/1945 Sb. o zachování československého státního občanství. Jak plyne z rejstříku žádostí o státní občanství, bylo dne 17. 11. 1945 zřejmě žadateli podle § 2 odst. 2 citovaného dekretu vydáno osvědčení, a tudíž měl být až do konečného vyřízení žádosti považován za československého státního občana. V prosinci roku 1945 odešel E.C. mimo území republiky, neboť se obával ve stávajících poměrech o svoji osobní svobodu i život - byl vězněn na Pankráci orgány NKVD a GPU - nadále měl však zájem na tom, aby československé státní občanství mu bylo zachováno, o čemž svědčí fakt, že ještě 16. 3. 1947 vyřízení své žádosti urgoval. V roce 1955 pak ve Vídni zemřel, přitom do té doby nebylo o jeho žádosti rozhodnuto žádnou z právně relevantních forem, jaké měl na mysli tehdy platný správní řád - vládní nařízení č. 8/1928 Sb. Pouze poznámkou ve spise ze dne 22. 10. 1947 bylo konstatováno, že žádost nutno považovat za bezpředmětnou tím, že „žadatel byl dobrovolně odsunut do Rakouska“, a spis byl založen. Řízení tedy nebylo ani zastaveno ani přerušeno. Dne 19. 1. 1995 požádal stěžovatel, jako jediný syn a dědic E.C., Okresní úřad v Jindřichově Hradci o pokračování v řízení ve věci státního občanství E.C. Učinil tak, jak v ústavní stížnosti uvádí, proto, že rozhodnutím o státním občanství E.C. mohou být přímo dotčena jeho práva, právem chráněné zájmy nebo povinnosti. Dne 27. 1. 1995 mu Okresní úřad v Jindřichově Hradci sdělil, že v současné době již řízení nemůže pokračovat a že žádost o zachování či vrácení státního občanství byla s konečnou platností vyřešena zákonem č. 34/1953 Sb. a že věc se odkládá. Dne 22. 2. 1995 pak Okresní úřad v Jindřichově Hradci dále stěžovateli sdělil, že nelze vést řízení o státním občanství osoby zemřelé a že pro sebe považuje řízení za uzavřené. Stěžovatel se pak s odvoláním na § 50 správního řádu obrátil na odvolací instanci -

Nahrávám...
Nahrávám...