dnes je 26.11.2022

Input:

Nález 108/2004 SbNU, sv. 34, K restitučnímu nároku uplatněnému po zrušení podmínky trvalého pobytu oprávněných osob na území České republiky

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 34, nález č. 108

I. ÚS 77/03

K restitučnímu nároku uplatněnému po zrušení podmínky trvalého pobytu oprávněných osob na území České republiky

Podstatou případu byla zejména otázka, zda je ústavně konformní takový právní závěr obecných soudů, podle něhož je překážkou stěžovatelčina restitučního nároku skutečnost, že předmětné nemovitosti byly v době po publikaci nálezu Ústavního soudu č. 164/1994 Sb., leč před jeho vykonatelností, převedeny kupní smlouvou z povinné osoby na třetí subjekt.

Pokud by povinná osoba - v případě, že by byla věděla, že k nemovitostem byl uplatňován restituční nárok - uzavřela se třetím subjektem úplatný právní úkon, byť před tím, než nabyl vykonatelnosti citovaný nález Ústavního soudu, znemožnila by tak stěžovatelce řádné uplatnění tohoto nároku v době, kdy již musela vědět, že protiústavní podmínka trvalého pobytu byla z právního řádu odstraněna. Takové jednání by nebylo možné považovat za souladné s dobrými mravy; to je třeba v daném kontextu interpretovat v souvislosti s obsahem základního práva stěžovatelky spočívajícího v legitimním očekávání uspokojení jejího nároku tak, jak již bylo vymezeno v nálezu sp. zn. I. ÚS 642/03 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 33, nález č. 79). Pojem „majetek“ obsažený v první části čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod má totiž autonomní rozsah, který není omezen na vlastnictví hmotného jmění, a nezávisí na formální kvalifikaci vnitrostátního práva (viz rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Broniowski proti Polsku, 2002). Může zahrnovat jak „existující majetek“, tak majetkové hodnoty včetně pohledávek, na jejichž základě stěžovatel může tvrdit, že na jejich splnění má přinejmenším „legitimní očekávání“ (ésperance légitime/legitimate expectation).

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Františka Duchoně a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Elišky Wagnerové - ze dne 5. srpna 2004 sp. zn. I. ÚS 77/03 ve věci ústavní stížnosti B. H. proti rozsudku Nejvyššího soudu z 3. 9. 2002 sp. zn. 28 Cdo 181/2002, proti rozsudku Městského soudu v Praze z 15. 11. 2001 sp. zn. 22 Co 373/2001 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 z 23. 3. 2001 sp. zn. 17 C 57/99 o zamítnutí části stěžovatelčiny žaloby o vydání nemovitostí.

Výrok

1. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 9. 2002 sp. zn. 28 Cdo 181/2002, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2001 sp. zn. 22 Co 373/2001 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 3. 2001 sp. zn. 17 C 57/99 (ve výrocích pod bodem II., III. a IV.) se ruší.

2. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá.

Odůvodnění

I.

Ústavní stížností se stěžovatelka s odvoláním na tvrzené porušení čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) domáhala zrušení rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2002 sp. zn. 28 Cdo 181/2002, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2001 sp. zn. 22 Co 373/2001 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 3. 2001 sp. zn. 17 C

Nahrávám...
Nahrávám...