dnes je 12.8.2022

Input:

Nález 105/2004 SbNU, sv. 34, K ochraně soukromého vlastnictví proti neoprávněným zásahům

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 34, nález č. 105

I. ÚS 599/03

K ochraně soukromého vlastnictví proti neoprávněným zásahům

Podle čl. 1 Ústavy České republiky je Česká republika svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana. Uvedený článek je základním interpretačním vodítkem činnosti všech orgánů státní moci České republiky. Lze z něho - byť nejen z něho - dovodit, že i při zachování (zásadní) kontinuity se „starým právem“ je třeba výklad a použití právních norem podřídit jejich obsahově materiálnímu smyslu. Ústava České republiky proto jasně akcentuje hodnotovou diskontinuitu se „starým režimem“ (komunistickým) a zdůrazňuje ochranu základních práv a svobod, jež z ústavního pořádku České republiky vyplývají (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 19/93, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 1, nález č. 1, str. 1 a násl.; vyhlášen pod č. 14/1994 Sb.).

I z právního stavu platného v době zřízení stavby z ustanovení občanského zákoníku (§ 489 občanského zákoníku, ve znění platném do 31. 12. 1982) vyplývalo, že i tzv. soukromé vlastnictví bylo chráněno proti neoprávněným zásahům, jakým bezesporu postup tehdejšího městského národního výboru byl. Tím spíše je však nezbytné poskytnout ochranu vlastnickému právu stěžovatele nyní. Opírat v současné době soudní rozhodnutí o názor, že neoprávněnou stavbu - byť v době, kdy vznikala - mohl zřídit pouze občan, a nikoli socialistická organizace, by ve svých důsledcích znamenalo petrifikovat zjevnou diskriminaci subjektu občanskoprávních vztahů i ve státě demokratickém, což přirozeně připustit nelze.

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Františka Duchoně a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Elišky Wagnerové - ze dne 28. července 2004 sp. zn. I. ÚS 599/03 ve věci ústavní stížnosti V. F. proti usnesení Nejvyššího soudu z 29. 8. 2003 sp. zn. 22 Cdo 1139/2002, kterým bylo odmítnuto stěžovatelovo dovolání, a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 26. 11. 2001 sp. zn. 8 Co 872/2001, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně z 30. 4. 2001 sp. zn. 10 C 133/2000, kterým byla zamítnuta stěžovatelova žaloba proti městu V. o odstranění neoprávněné stavby hřiště ze stěžovatelových pozemků.

Výrok

I.

1. Usnesením Nejvyššího soudu ČR č. j. 22 Cdo 1139/2002-91 ze dne 29. 8. 2003 bylo porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a základní právo stěžovatele vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co 872/2001-66 ze dne 26. 11. 2001 bylo porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a základní právo stěžovatele vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II.

Usnesení Nejvyššího soudu ČR č. j. 22 Cdo 1139/2002-91 ze dne 29. 8. 2003 a rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. 8 Co

Nahrávám...
Nahrávám...