dnes je 5.12.2022

Input:

Nález 104/1998 SbNU, sv. 12, K upřesnění označení účastníka řízení a k ústavní povinnosti soudů poskytovat ochranu právům

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 12, nález č. 104

I. ÚS 18/98

K upřesnění označení účastníka řízení a k ústavní povinnosti soudů poskytovat ochranu právům

Pokud stěžovatel označil vedlejšího účastníka v žalobě jako „obecní úřad“ a v průběhu řízení jako „obec“ a soud prvního stupně to přijal jako upřesnění označení účastníka ze strany stěžovatele, postupoval soud správně. Pokud to odvolací soud pochopil jako návrh na záměnu účastníka a rozsudek soudu prvního stupně zrušil, došlo z jeho strany k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Pokud pak soudy řízení zastavily, porušily čl. 90 Ústavy České republiky, který ukládá soudům stanoveným způsobem poskytovat ochranu právům.

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 22. září 1998 sp. zn. I. ÚS 18/98 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. S. proti usnesení Krajského soudu v Brně z 13. 6. 1997 sp. zn. 38 Co 600/96 o zastavení řízení z důvodu neodstranitelného nedostatku podmínek řízení a proti usnesení Nejvyššího soudu z 29. 10. 1997 sp. zn. 2 Cdon 1391/97 o odmítnutí dovolání.

I. Výrok

Ústavní stížnosti se zcela vyhovuje a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 6. 1997 sp. zn. 38 Co 600/96 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1997 sp. zn. 2 Cdon 1391/97 se zrušují.

II. Odůvodnění

Stěžovatel se domáhá ústavní stížností ze dne 12. 1. 1998 zrušení ve výroku uvedených rozhodnutí Krajského soudu v Brně a Nejvyššího soudu, neboť má za to, že oběma rozhodnutími těchto soudů došlo k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“), jak o tom svědčí průběh řízení, který uvádí.

Dne 18. 11. 1991 podal stěžovatel u Okresního soudu Brno-venkov žalobu proti vedlejšímu účastníku, jíž se domáhal uzavření dohody o vydání věci podle zákona č. 87/1991 Sb. Vedlejšího účastníka v žalobě označil jako Obecní úřad Popůvky. Okresní soud Brno-venkov rozsudkem ze dne 27. 12. 1992 žalobě vyhověl, přičemž vedlejší účastník byl v rozsudku označen správně jako obec Popůvky, protože počínaje podáním ze dne 7. 5. 1992 jej stěžovatel začal takto označovat. Soud to pochopil jako upřesnění označení účastníka ze strany stěžovatele.

Rozsudek tohoto soudu byl dne 30. 6. 1995 Krajským soudem v Brně zrušen. Odvolací soud dospěl k závěru, že pokud stěžovatel v průběhu řízení přestal žalovanou stranu označovat jako Obecní úřad Popůvky a začal ji označovat jako obec Popůvky, nejednalo se o upřesnění označení účastníka, ale o návrh na záměnu účastníka. Podle názoru odvolacího soudu se nejednalo o nepřesné označení obce, ale o označení jiného žalovaného bez právní subjektivity, což je třeba chápat jako neodstranitelný nedostatek podmínek řízení. Poté soud prvního stupně, jsa vázán závazným právním názorem odvolacího soudu, rozhodl usnesením ze dne 20. 10. 1995 tak, že záměna žalovaného se nepřipouští. Odvolání stěžovatele proti tomu Krajský soud v Brně nevyhověl a usnesení dne 28. 2. 1996 potvrdil.

Dne 29. 4. 1996 Okresní soud Brno-venkov řízení zastavil z důvodu neodstranitelného nedostatku podmínek řízení, opět na základě závazného právního

Nahrávám...
Nahrávám...