dnes je 2.10.2022

Input:

Nález 102/2004 SbNU, sv. 34, K odůvodnění rozhodnutí vydaného v trestním řízení při změně právní kvalifikace skutku

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 34, nález č. 102

I. ÚS 639/03

K odůvodnění rozhodnutí vydaného v trestním řízení při změně právní kvalifikace skutku

Mají-li mít obžaloba a obhajoba rovné postavení, je třeba zásadně změnu právní kvalifikace provádět na základě iniciativy obžaloby s umožněním procesní reakce obhajoby (a naopak). Soud by porušil zásadu presumpce neviny, pokud by, veden změněným právním posouzením, „doplňoval“ dosavadní skutková zjištění pouhou úvahou, kterou by jednoznačně neopřel o důkaz zformovaný v průběhu procesu vlivem působení obou procesních stran, z jehož povahy, takto procesně zformované, by i přes změnu právního posouzení plynulo, že je způsobilý zároveň prokázat i nově konstruované právní posouzení.

Odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu neobsahuje žádné úvahy o tom, že i když celý dosavadní směr dokazování směřoval k prokázání naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu, je takto zjištěný skutkový stav v každém směru postačující pro závěr, že došlo ke spáchání trestného činu zpronevěry, kterýžto závěr by nezbytně vyžadoval poněkud jiný směr dokazování. Nejvyšší soud neuvedl, proč takový závěr lze učinit bez dalšího dokazování, pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, tj., aniž bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatele či ostatních stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle § 265r odst. 7 trestního řádu. Absence takové úvahy neumožňuje přezkum této části usnesení Nejvyššího soudu.

Odůvodnění se přirozeně, dle povahy věci, budou lišit mírou stručnosti a budou nutně odrážet i rozsah přezkumného rámce, který není v řízení o mimořádných opravných prostředcích tak široký, jak je tomu u prostředků řádných. Nelze však akceptovat takový postup, který by v důsledku zbavení se povinnosti odůvodnit rozhodnutí alespoň stručně znamenal otevření cesty k potenciální libovůli v rozhodování, která není z hlediska ústavněprávního slučitelná s fair procesem, garantovaným ustanoveními Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Listiny základních práv a svobod.

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Františka Duchoně a soudců JUDr. Elišky Wagnerové a JUDr. Vojena Güttlera - ze dne 21. července 2004 sp. zn. I. ÚS 639/03 ve věci ústavní stížnosti V. K. proti usnesení Nejvyššího soudu z 20. 8. 2003 sp. zn. 3 Tdo 742/2003, kterým bylo odmítnuto stěžovatelovo dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze 3. 3. 2003 sp. zn. 11 To 4/03, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze z 6. 11. 2002 sp. zn. 7 T 104/2002, kterým byl stěžovatel uznán vinným spácháním trestného činu podvodu, za což mu byl uložen trest odnětí svobody s podmíněným odkladem.

Výrok

I. Usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 8. 2003 sp. zn. 3 Tdo 742/2003 byla porušena základní práva stěžovatele garantovaná čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Proto se usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. 8. 2003 sp. zn. 3 Tdo 742/2003 ruší.

III. Ve zbývající části se

Nahrávám...
Nahrávám...