dnes je 29.3.2024

Input:

Nález 1/2005 SbNU, sv. 36, K provádění opakované daňové kontroly

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 36, nález č. 1

II. ÚS 597/02

K provádění opakované daňové kontroly

Daňovou kontrolu lze opakovat jen ze závažných důvodů, jimiž jsou zpravidla nově zjištěné skutečnosti mající vliv na základ daně, a tím i na celkovou daňovou povinnost. V předmětném případě bylo u stěžovatele zahájeno místní šetření na základě daňové kontroly provedené u jiného poplatníka. Takto vzniklá pochybnost vedla správce daně až k zahájení opětovné kontroly, z níž vzešlá zpráva se stala základem pro dodatečný platební výměr. Správce daně tedy nezahájil opětovnou kontrolu daně svévolně, nýbrž na podkladě odůvodněných pochybností plynoucích z tzv. křížové daňové kontroly. V souvislosti s tím je třeba uvést, že účetnictví daňových subjektů vystupuje jako systém, jehož esenciální charakteristikou je vnitřní provázanost jednotlivých účetních dokladů, knih a dalších institutů. Při uvědomění si těchto vzájemných vazeb není možné vytrhávat jednotlivé skutečnosti z širšího kontextu a nezbývá, než umožnit správci daně i kontrolu dokladů bezprostředně souvisejících s nově zjištěnými okolnostmi. Takto nastavená hranice je vždy velmi vágní, a proto musí správce daně při vymezování předmětu opětovné daňové kontroly postupovat tak, aby byl předmět kontroly zcela zřejmý. Nedojde-li ze strany správce daně k dostatečně přesnému vymezení okruhu zkoumaných skutečností, zvyšuje se pravděpodobnost zásahu do svobod jednotlivce ze strany státu, což by při naplnění jisté míry intenzity mohlo vést až k jejich porušení.

Obecně k daňovému řízení je třeba uvést, že se zřetelem k zásadě hospodárnosti provádí správce daně zpravidla tzv. namátkovou kontrolu, jak ostatně plyne i ze zprávy o první daňové kontrole, a nemusí tedy vždy odhalit všechny nesrovnalosti při jedné daňové kontrole. Výrazem této skutečnosti je pak také existence ustanovení § 46 odst. 7 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, které umožňuje dodatečné doměření daně v případě, kdy se vyskytnou nové okolnosti, jež nebyly správci daně původně známy.

Nález

Ústavního soudu - IV. senátu* složeného z předsedkyně senátu JUDr. Michaely Židlické a soudců JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. Elišky Wagnerové - ze dne 3. ledna 2005 sp. zn. II. ÚS 597/02 ve věci ústavní stížnosti M. V. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 19. 6. 2002 sp. zn. 22 Ca 311/2001, jímž byla zamítnuta stěžovatelova žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ostravě, kterým bylo zamítnuto stěžovatelovo odvolání proti opakované daňové kontrole, dodatečnému vyměření daně a stanovení daně podle pomůcek.

Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

Odůvodnění

I.

Ústavnímu soudu byla dne 9. 9. 2002 doručena ústavní stížnost, jíž stěžovatel brojí proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 6. 2002 č. j. 22 Ca 311/2001-20. Tímto rozhodnutím mělo dle názoru stěžovatele dojít k porušení čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1 a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), které jsou součástí ústavního pořádku České republiky.

V průběhu řízení před Ústavním soudem došlo ke změně v osobě soudce zpravodaje,

Nahrávám...
Nahrávám...