Hluboký skus

5.4.6

Hluboký skus

MUDr. Magdalena Koťová, Ph. D.

Hluboký skus je ortodontická anomálie vertikálního vztahu zubních oblouků. Označujeme tak situaci, kdy korunky horních řezáků překusují při maximálním kontaktu zubních oblouků přes korunky dolních řezáků o více než dvě třetiny. Míru vzájemného překrytí korunek řezáků je vhodné uvádět v procentech, údaje v milimetrech mohou být, vzhledem k různé velikosti zubů, nepřesné a zavádějící. Určité zkreslení velikosti překusu řezáků s sebou nese rovněž stav marginálního parodontu. U dětí je třeba při hodnocení hloubky skusu zohlednit stadium erupce zubů.

Hluboký skus je velmi často součástí komplexu dalších ortodontických anomálií. Jako samostatný problém jej ortodontista řeší spíše výjimečně. Údaje o frekvenci hlubokého skusu v populaci se pohybují kolem 50 %.

Hluboký skus nepodléhá samoúpravě a na jeho manifestaci se podílejí faktory skeletální a dentální, resp. dentoalveolární.

Kombinací skeletálních charakteristik, jejichž výsledkem je skeletální hluboký skus, je celá řada a výsledný obraz záleží na míře kompenzace či dysharmonie mezi nimi. Na dálkovém bočním snímku lebky je pro retruzní typ hlubokého skusu typický především malý úhel mezi bází horní a dolní čelisti a strmé postavení řezáků. U protruzních anomálií, které hluboký skus rovněž velmi často provází, je úhel mezi bázemi čelistí zvětšený, řezáky jsou v protruzi, je patrný výrazný incizální schůdek.

K dentálním znakům hlubokého skusu patří postavení jednotlivých zubů a jejich skupin v supra- a infraokluzi. Důsledkem jsou výrazné vertikální odchylky tvaru zubních oblouků. Při intraorálním vyšetření pacienta s hlubokým skusem nacházíme zpravidla supraokluzi zubů horního, případně i dolního frontálního úseku chrupu, infraokluzi dolních laterálních zubů, která je nejvýraznější v oblasti premolárů, a tomu odpovídající supraokluzi zubů horního postranního úseku chrupu. Charakteristická je velmi výrazná Speeova křivka. Nepříznivá hloubka skusu souvisí rovněž se sníženým počtem zubů (ageneze a ztráty zubů) a s velikostí jejich korunek.

Při extraorálním vyšetření pacientů s hlubokým skusem spojeným s protruzní vadou nacházíme obvykle konvexní profil obličeje, vykloněné řezáky prominují a zpravidla narušují retní uzávěr. Mandibula je gracilní a dorzálně zasunutá.

U retruzních vad spojených s hlubokým skusem a s výraznou funkční převahou m. masseter bývá naopak profil obličeje konkávní, dolní třetina obličeje je snížená, je výrazná mentolabiální rýha a prominuje bradový výběžek. Rty jsou tenké a zapadlé, zuby zpravidla nejsou vidět ani při úsměvu ani při řeči.

Léčba hlubokého skusu je obvykle součástí řešení dalších ortodontických anomálií, zejména distookluze, protruzních a retruzních vad a stěsnání.

Odstranění nevýhodných vertikálních vztahů má přitom zásadní význam pro změnu vztahu zubních oblouků a pro úpravu morfologie řezákového úseku chrupu, a tím i pro výsledek a stabilitu celé ortodontické léčby. Ortodontická úprava dentoalveolárních odchylek, které jsou příčinou hlubokého skusu, změnou postavení zubů obvykle není složitá.

Pokud však nejsou mezi skupinami zubů nápadnější vertikální odchylky a pacient má přesto hluboký skus, je třeba vědět, že příčiny jsou především skeletálního charakteru a řešení hlubokého skusu bude velmi obtížné a v některých případech bude spojené s ortognátní chirurgickou korekcí.

Ortodontickou anomálií, u které je hluboký skus dominantním znakem, je tzv. převislý skus. Vedle extrémního traumatického překusu řezáků, který je často i větší než 100 %, je tato anomálie…