dnes je 29.3.2024

Input:

č. 91/2004 Sb. NSS; Správní trestání: zákaz retroaktivity

č. 91/2004 Sb. NSS
Správní trestání: zákaz retroaktivity
k článku 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod
k § 68 odst. 7 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů
Správní orgán musí při trestání správních deliktů respektovat princip uvedený v čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod. Vyvození odpovědnosti a uložení postihu je proto nutno posoudit podle právní úpravy účinné v době, kdy k jednání došlo, není-li úprava účinná v době rozhodnutí pro delikventa příznivější. Pokud však pozdější právní úprava původní skutkovou podstatu předmětného deliktu vůbec nepřevzala, zanikla trestnost jednání a k vyvození odpovědnosti a uložení sankce již nemůže dojít.
(Podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2003, čj. 28 Ca 151/2002-34)
Prejudikatura: Soudní judikatura ve věcech správních č. 736/2001, nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/96*), nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 611/01**).
Věc: Společnost s ručením omezeným C. v P. proti Radě pro rozhlasové a televizní vysílání o pokutu za přerušování pořadů pro děti reklamou.

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání rozhodnutím ze dne 20. 11. 2001 uložila žalobkyni pokutu podle § 20 odst. 4 písm. a) zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění zákona č. 301/1995 Sb., ve výši 1 000 000 Kč za porušení § 6a odst. 3 zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění zákona č. 40/1995 Sb., spočívajícím v přerušování pořadů pro děti reklamou. Rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno 23. 1. 2002.
Rozhodnutí správního orgánu napadla žalobkyně dne 20. 2. 2002 žalobou, v níž namítala především nesprávné právní posouzení věci správním orgánem a nedostatečné zjištění skutkového stavu. V doplnění návrhu, které bylo soudu doručeno 24. 2. 2003, dále poukázala na to, že v době vydání napadeného rozhodnutí (dne 20. 11. 2001) byl již účinný zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, který nezakazoval přerušování pořadů pro děti, trvají-li včetně zařazené reklamy déle než 30 minut. Rozhodnutí správního orgánu bývalo mělo být v souladu nejen s platnými právními předpisy, ale také s mezinárodními smlouvami, které jsou obecně závazné, tedy i s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (český překlad uveřejněn sdělením Federálního ministerstva zahraničních věcí č. 209/1992 Sb. ; dále jen „Úmluva“); poukazujíc na rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 6 A 86/2000*) žalobkyně dovozovala, že napadené rozhodnutí představuje rozhodnutí o správním deliktu spadajícím pod pojem „trestní obvinění“, a proto měl být podle čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod aplikován předpis pro žalobkyni výhodnější.
Městský soud v Praze napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení (§ 78 odst. 1 a 4 s. ř. s.). **)
Z odůvodnění:
Pokud jde o „správní trestání“, je nesporné, že postih může být vyvozen toliko za předpokladu, že jednání je porušením zákonem stanovené povinnosti (takto jednat není dovoleno) a že zákon porušení této povinnosti stíhá zákonem stanovenou sankcí. Jak shora uvedeno, soud najisto
Nahrávám...
Nahrávám...