dnes je 29.3.2024

Input:

č. 649/2005 Sb. NSS; Důchodové pojištění: rozhodné období pro stanovení osobního vyměřovacího základu

č. 649/2005 Sb. NSS
Důchodové pojištění: rozhodné období pro stanovení osobního vyměřovacího základu
k § 18 odst. 1 a 4 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění
Není-li v rozhodném období pro stanovení osobního vyměřovacího základu počínajícím rokem 1986 alespoň pět kalendářních roků s vyměřovacím základem, posune se začátek rozhodného období kalendářně zpět tak, aby zahrnovalo postupně ještě jeden takový rok, resp. alespoň jeden takový rok. Pokud tedy po roce 1986 existuje alespoň pět kalendářních roků s vyměřovacím základem (lhostejno jak vysokým), není důvod pro uplatnění ustanovení § 18 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, a prodloužení rozhodného období před rok 1986. V takovém případě se nezkoumá podmínka výhodnosti pro možnost zahrnutí kalendářních roků před rokem 1986 do rozhodného období.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15.9. 2004, čj. 3 Ads 1/2004-59)
Věc: Milena L. v P. proti České správě sociálního zabezpečení o starobní důchod, o kasační stížnosti žalobkyně.

Rozhodnutím ze dne 17.12.2002 přiznala žalovaná žalobkyni od 25.7.2002 starobní důchod podle § 29 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon č. 155/1995 Sb.“), ve výši 4166 Kč měsíčně. Základní výměra důchodu byla stanovena ve výši 1310 Kč měsíčně a procentní výměra byla vypočtena z osobního vyměřovacího základu 5948 Kč za roky 1986 až 2001. Procentní výměra ke dni vzniku nároku na důchod za 32 roků pojištění činí 48 % výpočtového základu, který činí 5948 Kč. Tato procentní výměra činí 2856 Kč měsíčně; podle nařízení vlády č. 438/2002 Sb. byla od ledna 2003 zvýšena o 3,8 % na 2965 Kč měsíčně. Žalovaná provedla i srovnávací výpočet důchodu podle zákona č. 100/1988 Sb. a vypočtená procentní výměra činila 2416 Kč. Proto žalobkyni náleží vyšší procentní výměra vypočtená podle zákona č. 155/1995 Sb.
Městský soud v Praze zamítl rozsudkem ze dne 1. 10. 2003 žalobu proti tomuto rozhodnutí, neboť neshledal ve výpočtu důchodu žalobkyně pochybení ze strany žalované. V odůvodnění rozsudku uvedl, že žalobkyni byl přiznán důchod ve výši stanovené výhodnějším výpočtem podle zákona č. 155/1995 Sb. Pro účely výpočtu důchodu byly žalobkyni vyloučeny doby od roku 1986 do 31. 7. 1991, neboť podle zákona č. 306/1991 Sb. se od 1. 8. 1991 nezapočítávala doba pobytu v cizině, po kterou žena doprovázela svého manžela. Doba pobytu v cizině, po kterou žalobkyně v cizině doprovázela svého manžela, se hodnotí jako náhradní a vylučuje se při výpočtu výše starobního důchodu ve smyslu § 9 vyhlášky č. 149/1988 Sb.
Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě žalobkyně (stěžovatelka) namítá, že soud dospěl k nesprávnému závěru týkajícímu se výpočtu jejího starobního důchodu. V jejím případě žalovaná postupovala nesprávně, v rozporu s § 18 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb., podle něhož měla do doby rozhodné pro výpočet osobního vyměřovacího základu zahrnout i období před datem 1. 1. 1986, neboť rozhodné období pro stanovení osobního vyměřovacího základu po 1. 1. 1986 nečinilo dobu pěti kalendářních roků. Součet roků s vyměřovacím základem má tak činit alespoň pět kalendářních roků. Stěžovatelka
Nahrávám...
Nahrávám...