č. 573/2005 Sb. NSS; Daň darovací: zdanění jiného majetkového prospěchu
č. 573/2005 Sb. NSS
Daň darovací: zdanění jiného majetkového prospěchu
k § 6 odst. 1 písm. b) zákona ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění zákonů č. 18/1993 Sb., č. 322/1993 Sb. a č. 85/1994 Sb.
k § 151n a § 664 občanského zákoníku
Bezúplatné zřízení věcného břemene s sebou ještě nutně nenese vznik jiného majetkového prospěchu ve smyslu § 6 odst. 1 písm. b) zákona ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí; správce daně si proto musí v řízení o vyměření daně darovací posoudit existenci takového majetkového prospěchu jako předběžnou otázku. To platí tím spíše za situace, kdy si stejné subjekty smluvily k témuž pozemku nejprve nájem a posléze věcné břemeno, a to v částečně se překrývajícím rozsahu: cílem daňového řízení totiž není opakovaně podrobit dani plnění vycházející ze stejné podstaty.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22.9. 2004, čj. 1 Afs 28/2004-61)
Věc: Společnost s ručením omezeným A. v Ž. proti Finančnímu ředitelství v Ústí nad Labem o daň darovací, o kasační stížnosti žalovaného.
Finanční úřad v Kadani dne 12. 4. 2000 vyměřil žalobci dvěma platebními výměry daň darovací ve výši 904 700 Kč a ve výši 1 024 609 Kč, a to z titulu smlouvy o bezúplatném zřízení věcného břemene na dobu 20 let. Žalobce se proti oběma rozhodnutím správního orgánu I. stupně odvolal, žalovaný však dne 29. 11. 2000 v obou případech odvolání zamítl.
Žalobce napadl obě rozhodnutí žalovaného dvěma samostatnými žalobami u Krajského soudu v Ústí nad Labem, který rozsudkem dne 24. 9. 2003 obě věci spojil ke společnému projednání; napadená rozhodnutí nato zrušil a věci vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
V odůvodnění rozsudku krajský soud zejména uvedl, že podle § 6 zákona ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí (dále jen „zákon č. 357/1992 Sb.“), je předmětem daně darovací bezúplatné nabytí majetku, přičemž majetkem pro účely daně darovací je i jiný majetkový prospěch; zdaněn je tak majetkový prospěch obdarovaného, tedy i oprávněného z věcného břemene, který však musí být skutečně poskytnut. Jestliže žalobce v rámci své podnikatelské činnosti uzavřel dvě nájemní smlouvy, ve kterých vystupoval jako nájemce konkrétně vymezených pozemků za účelem umožnění těžby štěrkopísku, a vedle těchto smluv uzavřel následně s pronajímateli ještě smlouvy o bezúplatném zřízení věcného břemene na dobu 20 let, spočívající ve strpění přístupu na tytéž pozemky za účelem jejich užívání k provádění těžby štěrkopísku, je nutno dospět k závěru, že tytéž pozemky, které žalobce užívá z titulu nájemní smlouvy, nemohou být za trvání nájemního vztahu platně přenechány do užívání i z titulu práva odpovídajícího věcnému břemeni, neboť se jedná o shodný předmět nájmu i věcného břemene, mezi týmiž smluvními stranami. Závěr žalovaného, že není pro věc rozhodný skutečný stav, ale stav formálně právní, je v rozporu se základními zásadami daňového řízení, zejména s § 2 odst. 7 daňového řádu.
Žalovaný (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností. Namítl nesprávné posouzení právní otázky ústící v závěr krajského soudu o…
