dnes je 20.4.2024

Input:

č. 496/2005 Sb. NSS; Profesní samospráva: praxe potřebná k udělení licence k výkonu funkce vedoucího lékaře a primáře

č. 496/2005 Sb. NSS
Profesní samospráva: praxe potřebná k udělení licence k výkonu funkce vedoucího lékaře a primáře
k § 2 odst. 2 písm. c) a d) zákona ČNR č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, ve znění zákona č. 160/1992 Sb. (v textu též „zákon č. 220/1991 Sb.“)
k § 7 odst. 2 Podmínek k výkonu soukromé lékařské praxe členů České lékařské komory, k výkonu funkce odborného zástupce, lektora v lékařské praxi, vedoucího lékaře a primáře ve zdravotnickém zařízení (Licenční řád)
Pro rozhodnutí České lékařské komory o udělení licence k výkonu funkce vedoucího lékaře a primáře není pro zápočet stanovené minimální doby praxe rozhodující, zda žadatel byl po celou tuto dobu členem České lékařské komory.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2004, čj 2 As 12/2003-51)
Věc: MUDr. Mamadou D. v J. proti České lékařské komoře o udělení licence k výkonu funkce vedoucího lékaře a primáře, o kasační stížnosti žalovaného.

Rozhodnutím představenstva České lékařské komory ze dne 5. 4. 2002 nebylo vyhověno žádosti žalobce ze dne 14. 3. 2002 o udělení licence k výkonu funkce vedoucího lékaře a primáře ve zdravotnickém zařízení pro obor tuberkulóza a respirační nemoci. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí plyne, že žalobce údajně nesplnil podmínku dostatečné praxe, kterou lze v jeho případě započítat až od 1. 4. 1997, neboť do té doby vykonával lékařskou praxi v rozporu se zákonem (§3 odst. 1 zákona č. 220/1991 Sb.) Žalobce totiž od vzniku České lékařské komory do dubna 1997 vykonával své lékařské povolání v léčebné a preventivní péči, aniž byl členem České lékařské komory. Ta pak nemohla ve smyslu ustanovení § 7 téhož zákona dbát na to ani ověřit, zda žadatel vykonával své povolání odborně, v souladu s etikou a způsobem stanoveným zákony a řády komory. Nemohla vůči žalobci (žadateli) ani uplatňovat disciplinární pravomoc. Proto nebylo možné ani zaručit odbornost výkonu lékařského povolání.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 20. 3.2003 zrušil rozhodnutí žalované pro nezákonnost. Konstatoval, že pro zápočet odborné praxe jako podmínky udělení licence k výkonu funkce vedoucího lékaře a primáře ve zdravotnickém zařízení je irelevantní, zda lékař vykonával praxi jako člen nebo nečlen České lékařské komory. Právní názor, který žalovaný v napadeném rozhodnutí vyjádřil, odporuje také zásadám logického myšlení, neboť by ve svém důsledku znamenal, že žádnému lékaři vykonávajícímu lékařské povolání v České republice by nebylo možno udělit licenci ve smyslu ustanovení § 7 odst. 2 licenčního řádu dříve než po uplynutí 10 let od vzniku České lékařské komory.
Žalovaná (dále „stěžovatelka“) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností; tvrdila nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení [§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] a s názorem krajského soudu nesouhlasila. Stěžovatelka poukázala na to, že do vzniku České lékařské komory v roce 1991 garantovaly a kontrolovaly řádný výkon lékařského povolání jednotlivými lékaři orgány státní zdravotní správy prostřednictvím tzv. okresních a
Nahrávám...
Nahrávám...