dnes je 29.3.2024

Input:

č. 477/2005 Sb. NSS; Řízení před soudem: žalobní legitimace státu

č. 477/2005 Sb. NSS
Řízení před soudem: žalobní legitimace státu
k § 65 odst. 1 soudního řádu správního
Stát je aktivně legitimován k podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu za splnění podmínek stanovených v § 65 odst. 1 s. ř. s., pokud v posuzovaném veřejnoprávním vztahu nevystupoval ve vrchnostenském postavení.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11, 11. 2004, čj. 2 As 36/2004-46)
Prejudikatura: srov. stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 9/99 (Sb. ÚS, sv. 16, str. 372), Soudní judikatura ve věcech správních č. 213/1998 a č. 241/1998.
Věc: Česká republika - Ministerstvo obrany proti Ministerstvu životního prostředí o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalobce.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 5. 2004 odmítl žalobu České republiky - Ministerstva obrany proti rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 30. 10. 2003. Citovaným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Praha, oddělení ochrany ovzduší, ze dne 12. 8. 2003. Tímto rozhodnutím správní orgán I. stupně žalobci uložil pokutu ve výši 2 mil. Kč za porušení povinností stanovených v § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, a to z důvodu dvacetinásobného překročení emisního limitu u kotle K1 a šestnáctinásobného překročení emisního limitu u kotle K2, přičemž oba uhelné kotle provozoval žalobce.
Žalobce (stěžovatel) napadl usnesení Městského soudu v Praze kasační stížností. Tvrdil, že při stanovení okruhu účastníků řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu je třeba vycházet nejen z ustanovení § 2 s. ř. s., nýbrž také z ustanovení § 33 a § 65 s. ř. s. Z těchto ustanovení je totiž patrno, že zákon přímo počítá se státem jako s účastníkem řízení a stanoví, kdo jeho jménem bude jednat. Z citovaných ustanovení přitom nevyplývá žádné omezení, vylučující možnost státu domáhat se ochrany svého práva v řízení před soudem. Stát se proto může dovolat ochrany těch práv, jež nevyvěrají z jeho vrchnostenského postavení.
Městský soud v Praze v usnesení o odmítnutí žaloby uvedl, že žalobce (Česká republika - Ministerstvo obrany) není procesně legitimován k podání žaloby ve správním soudnictví. Podle ustanovení § 2 s. ř. s. totiž poskytují soudy ve správním soudnictví ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob. Postavení státu v právních vztazích je však dvojí. Stát je primárním nositelem státní moci; má proto vrchnostenské postavení a vystupuje ve veřejnoprávních vztazích. Zároveň je však stát též účastníkem právních vztahů soukromého práva, zejména majetkoprávních. V nich má rovné postavení s ostatními účastníky „a jen v nich je osobou právnickou“. Pojem „právnická osoba“ je totiž pojmem soukromého práva; v rámci veřejného práva stát není jako právnická osoba definován, neboť pozitivní právo neposkytuje jakoukoliv oporu pro úvahu o „právnických osobách veřejného práva“. Proto v případech, kdy stát rozhodne ve veřejnoprávní věci, a založí tak veřejnoprávní povinnost státu, nelze dovodit, že by stát jako adresát tohoto aktu byl právnickou osobou. Protože v daném případě se jednalo o sankční odpovědnost
Nahrávám...
Nahrávám...