dnes je 29.3.2024

Input:

č. 258/2004 Sb. NSS; Důchodové pojištění: k podmínkám odnětí sirotčího důchodu

č. 258/2004 Sb. NSS
Důchodové pojištění: k podmínkám odnětí sirotčího důchodu
k § 50 odst. 1 a § 118a zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění zákona č. 160/1995 Sb.
Soud se musí zabývat tím, zda existuje příčinná souvislost mezi zaviněným porušením povinnosti příjemce dávky důchodového pojištění, totiž porušením povinnosti písemně ohlásit plátci dávky do osmi dnů skutečnosti rozhodné pro trvání nároku na dávku podle § 50 odst. 1 zákona ČNR č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, a skutečností, že dávka důchodového pojištění byla vyplácena neprávem (§ 118a odst. 1 zákona ČNR č. 582/1991 Sb.).
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 1.2004, čj. 5 Ads 19/2003-60)
Věc: Irma V. v H. proti České správě sociálního zabezpečení o sirotčí důchod, o kasační stížnosti žalované.

Rozhodnutím žalované (stěžovatelky) byl odňat sirotčí důchod podle § 56 odst. 1 zák. č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, a za dobu od 10. 9. 2000 do 9. 12. 2000 byl předepsán k úhradě podle ustanovení § 118 písm. a) zák. č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, přeplatek 10 047 Kč. Krajský soud v Brně opravnému prostředku žalobkyně vyhověl: rozhodnutí stěžovatelky v plném rozsahu zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že sirotčí důchod byl odňat ode dne 9. 12. 2000, ačkoliv rozhodnutí stěžovatelky bylo vydáno dne 10. 11. téhož roku, ale doručeno žalobkyni bylo až dne 19. 1. 2001. Pokud jde o vznik přeplatku za dobu od 10. 9. 2000 do 9. 12. 2000, bylo by nutno žalobkyni prokázat subjektivní odpovědnost, neboť žalobkyně přípisem z 18. 7. 2000 řádně oznámila stěžovatelce ukončení studia na vysoké škole v Olomouci v červnu 2000, jakož i nástup ke studiu na Státní jazykové škole v Brně od 1. 9. 2000 do června 2001. Potvrzení o studiu pak stěžovatelka obdržela 27. 9. 2000.
Ve včas podané kasační stížnosti stěžovatelka namítala, že žalobkyně nesplnila svoji ohlašovací povinnost do osmi dnů ode dne ukončení studia na vysoké škole, a neoznámila tak skutečnost rozhodnou pro trvání nároku a výplaty důchodu, jak jí výslovně ukládá ustanovení § 50 odst. 1 zák. č. 582/1991 Sb., v platném znění, a ukončení studia v červnu 2000 oznámila až dopisem ze dne 18. 7. 2000. Stěžovatelka má za to, že v případě odnětí sirotčího důchodu je nezbytné užít ustanovení § 56 odst. 1 zák. č. 155/1995 Sb., popřípadě i písm. c), aby bylo možné rozhodnout výrokem o odnětí důchodu, neboť toto ustanovení umožňuje odejmout sirotčí důchod ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které již byl vyplacen, a to i v případě, že se důchod vyplácí neprávem. Má za to, že nepochybila, jestliže sirotčí důchod odňala od 10. 12. 2000, tj. ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které již byl důchod vyplacen. V době, kdy se vyhotovovalo rozhodnutí, bylo technicky možné odvolat z účtu poslední výplatu za listopad 2000, takže byl důchod oprávněně odejmut od 10. 12. 2000 a za dobu neoprávněné výplaty vykázán přeplatek ve výši 10 047 Kč, neboť nárok na sirotčí důchod zanikl 10. 9. 2000.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl
Nahrávám...
Nahrávám...