dnes je 15.7.2024

Input:

č. 992/2006 Sb. NSS, Daň z převodu nemovitostí: skutečnosti rozhodné pro stanovení daňové povinnosti

č. 992/2006 Sb. NSS
Daň z převodu nemovitostí: skutečnosti rozhodné pro stanovení daňové povinnosti
k § 9 odst. 2 a § 25 odst. 3 písm. a) zákona ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění zákonů č. 18/1993 Sb., č. 322/1993 Sb., č. 169/1998 Sb. a č. 120/2001 Sb.
Skutečností rozhodnou pro stanovení daňové povinnosti, tj. rozhodnou pro vyměření daně z převodu nemovitostí, není, zda bylo od původně platné a účinné a k věcněprávním účinkům vedoucí převodní smlouvy odstoupeno a případně kdy se tak stalo a s jakými účinky, nýbrž pouze, zda k převodu původně došlo. Odstoupení od smlouvy (to, zda bylo platné) a jeho účinky, jakož i další skutečnosti (včasné podání žádosti ve lhůtě podle § 25 odst. 3 in fine zákona ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí), jsou rozhodné toliko pro posouzení nároku na prominutí daně podle § 25 odst. 3 písm. a) tohoto zákona. Tento právní institut přitom nelze s vyměřením daně směšovat.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2006, čj. 2 Afs 151/2005-59)
Prejudikatura: srov. č. 915/2006 Sb. NSS.
Věc: Zuzana M. proti Finančnímu ředitelství pro hl. město Prahu o daň z převodu nemovitostí, o kasační stížnosti žalobkyně.

Rozhodnutím ze dne 9. 3. 2004 zamítl žalovaný odvolání žalobkyně proti rozhodnutí ze dne 27. 3. 2003, jímž Finanční úřad pro Prahu 8 zamítl žádost žalobkyně o obnovu řízení ve věci platebního výměru ze dne 11. 9. 2002, kterým byla žalobkyni vyměřena daň z převodu nemovitostí ve výši 308 625 Kč. Žalovaný uvedl, že není dán důvod k obnově řízení ve věci vyměření daně z převodu nemovitosti (spoluvlastnického podílu ve výši 1/3 k pozemku), kterou žalobkyně jako prodávající uhradila, rozhodl-li Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 2. 6. 2002, poté, co byl spoluvlastnický podíl k nemovitosti převeden, o určovací žalobě tak, že žalobkyně je spoluvlastnicí jí prodané nemovitosti, neboť po převodu nemovitosti od kupní smlouvy platně odstoupila. Žalovaný uzavřel, že uvedený rozsudek soudu není novou skutečností ve smyslu § 54 odst. 1 písm. a) zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“, „d. ř.“)- Podle žalovaného je dani z převodu nemovitostí podroben úplatný převod nemovitosti i v případech, kdy následně dojde k odstoupení od smlouvy a smlouva se tím od počátku ruší; daň lze v takovém případě prominout, ovšem za podmínek stanovených v § 25 odst. 3 zákona ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí (dále jen „zákon č. 357/1992 Sb.“).
Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu, kterou Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 6. 2005 zamítl. Žalobkyně (stěžovatelka) tento rozsudek napadla kasační stížností. Tvrdila, že Městský soud v Praze nesprávně posoudil právní otázku, uzavřel-li, že pro účely řízení o vyměření daně z převodu nemovitostí není novou skutečností ve smyslu § 54 odst. 1 písm. a) daňového řádu rozsudek soudu v občanském řízení soudním, kterým bylo určeno, že vlastníkem nemovitostí, jejichž převod byl předmětem daně, je stěžovatelka jako
Nahrávám...
Nahrávám...