dnes je 15.7.2024

Input:

č. 781/2006 Sb. NSS, Daň z příjmů: k pojmu „první vlastník hmotného majetku“

č. 781/2006 Sb. NSS
Daň z příjmů: k pojmu „první vlastník hmotného majetku“
Řízení před soudem: zamítnutí částečně důvodné kasační stížnosti
k § 34 odst. 3 písm. a) zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném pro zdaňovací období roku 1997
k § 110 odst. 1 soudního řádu správního
I. „Prvním vlastníkem hmotného majetku“ podle § 34 odst. 3 písm. a) zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, je ten poplatník, který tento hmotný majetek koupí od výrobce či dodavatele za účelem využívání jeho funkcí, bez ohledu na to, zda jej zatřídí do příslušných odpisových skupin ve smyslu citovaného zákona či nikoliv.
II. Skutečnost, že v řízení o kasační stížnosti obstál jen jeden z důvodů, pro které krajský soud zrušil správní rozhodnutí, nemusí vždy vést ke zrušení rozsudku krajského soudu (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2005, čj. 2 Afs 23/2005-93)
Věc: Společnost s ručením omezeným M. proti Finančnímu ředitelství v Ústí nad Labem o daň z příjmů právnických osob, o kasační stížnosti žalovaného.

Dodatečným platebním výměrem Finančního úřadu Kadaň na daň z příjmů právnických osob za rok 1997 byla žalobci dodatečně vyměřena daň z příjmů právnických osob podle zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve výši 1 018 290 Kč.
Rozhodnutím ze dne 22. 4. 2002 zamítl žalovaný žalobcovo odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru.
Krajský soud v Ústí nad Labem zrušil svým rozsudkem ze dne 15. 9. 2004 rozhodnutí žalovaného pro nezákonnost: dospěl totiž k závěru, že žalovaný nezákonně vyložil pojem „první vlastník“ uvedený v § 34 odst. 3 písm. a) zákona o daních z příjmů. Dále soud shledal nezákonnost v tom, že žalovaný postupoval v rozporu s § 24 odst. 1 zákona o daních z příjmů, protože neuznal jako výdaj na dosažení, zajištění a udržení příjmů celou částku na opravu a údržbu výměníkové stanice.
Kasační stížností se žalovaný jako stěžovatel domáhá zrušení tohoto rozsudku pro nesprávné posouzení právní otázky soudem podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Konkrétně pak namítá, že výklad pojmu „první vlastník“ ve smyslu § 34 odst. 3 písm. a) zákona o daních z příjmů, který použil on, je správný. Podle stěžovatele se tímto pojmem rozumí první majitel hmotného majetku, který jej koupil přímo od výrobce nebo obchodníka, aniž tento majetek předtím užíval někdo jiný. Uvedené ustanovení zákona o daních z příjmů upravuje podmínky pro uplatňování odpočtu od základu daně v souvislosti s pořízením a užíváním nových samostatných movitých věcí splňujících kritéria hmotného majetku, nazývaného „reinvestování“. Cílem tohoto ustanovení bylo podpořit pořizování a používání nových technologií, strojů a zařízení. Uvedené ustanovení také obsahuje řadu podmínek, které mají vyloučit obcházení tohoto záměru. Státní podnik B. v daném případě koupil předmětný majetek od dodavatele za účelem jeho užívání, nikoli za účelem jeho dalšího prodeje; o tomto majetku účtoval na účtu č. 042 - Pořízení hmotných investic a nevyužil možnosti uplatnit 10% odpočet. Žalobce, který tento majetek zakoupil od státního podniku, již nebyl prvním vlastníkem. Stěžovatel rovněž nesouhlasí s názorem soudu, že
Nahrávám...
Nahrávám...