dnes je 26.11.2022

Input:

č. 75/2004 Sb. NSS; Správní trestání: povaha sankce

č. 75/2004 Sb. NSS
Správní trestání: povaha sankce
k § 118 odst. 1 zákona 254/2001 Sb., o vodách
k § 106 odst. 3 zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona,ve znění zákona č. 83/1998 Sb.
Z nálezu Ústavního soudu č. 405/2002 Sb. nelze dovodit neústavnost ustanovení § 118 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách. U tohoto ustanovení totiž nelze argumentovat likvidační povahou ukládané sankce ani nepřiměřeností spodní hranice pokuty, neboť rozdíl mezi spodní hranicí v částce 10 000 Kč v § 118 odst. 1 zákona 254/2001 Sb. a spodní hranicí v částce 500 000 Kč v Ústavním soudem zrušeném ustanovení § 106 odst. 3 zákona č. 50/1976 Sb. už je rozdílem spíše kvalitativním než pouze kvantitativním, ale ani nízkou rozlišovací schopností rozpětí ukládané sankce vzhledem k majetkovým poměrům postihovaných a ke společenské škodlivosti jejich deliktů.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 10. 2003, čj. 6 A 147/2002-35)
Věc: Akciová společnost N. ve V. proti Ministerstvu životního prostředí o uložení pokuty podle vodního zákona.

Česká inspekce životního prostředí, oblastní inspektorát Hradec Králové (dále jen „ČIŽP“), uložila 3. 6. 2002 žalobci pokutu ve výši 150 000 Kč, a to za nedovolené vypouštění odpadních vod podle ustanovení § 116 odst. 1 písm. b) a § 118 odst. 1 zák. č. 254/2001 Sb., o vodách (dále jen „vodní zákon“). Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal. Žalovaný však svým rozhodnutím ze dne 23. 8. 2002 odvolání zamítl a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně.
V žalobních námitkách žalobce poukázal na skutečnost, že nebyl seznámen se všemi podklady pro rozhodnutí a že se správní orgán nevypořádal s lokálním rozsahem ovlivnění jakosti povrchových vod ani s příčinou nedovoleného vypouštění vod. Zejména však zpochybnil i samu ústavnost § 118 odst. 1 vodního zákona, který dle jeho názoru stanovením spodní hranice pokuty omezuje správní uvážení správního orgánu, což se dostává do kolize se závěry obsaženými v nálezu Ústavního soudu č. 405/2002 Sb. Uložená sankce byla nepřiměřená a likvidační.
Žalovaný naopak výši pokuty za nepřiměřenou nepokládá, neboť se jedná pouze o 1,5 % maximální sazby pokuty.
Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že žalobce je majitelem cukrovaru. Dne 12. 3. 2002 byla provedena neohlášená revize vodního hospodářství, a to na základě telefonického oznámení znečištění toku řeky Šembery Při této revizi byl zjištěn únik plavících vod, byl odebrán jejich vzorek, provedena fotodokumentace a navržena opatření k řešení situace. Na základě této revize zahájila ČIŽP dne 25. 3. 2002 správní řízení o uložení pokuty a opatření k nápravě podle § 116 odst. 1 písm. b) vodního zákona. Dne 3.6. 2002 pak ČIŽP na základě zjištění učiněných při revizi provedené dne 12. 3. 2002 uložila žalobci pokutu ve výši 150 000 Kč za nedovolené vypouštění odpadních vod. Nejvyšší správní soud, přezkoumav napadené rozhodnutí žalovaného Ministerstva životního prostředí v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.), dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a zamítl ji.
Z odůvodnění:
Nejvyšší správní soud neshledal rozporným s vodním zákonem či s jeho principy, stejně jako s principy ochrany ústavnosti, ani samotný výrok
Nahrávám...
Nahrávám...