dnes je 10.12.2022

Input:

č. 703/2005 Sb. NSS; Daň z nemovitostí: přechod daňové povinnosti

č. 703/2005 Sb. NSS
Daň z nemovitostí: přechod daňové povinnosti
k § 13b odst. 2 zákona ČNR č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění účinném do 31. 12.2000*)
Na obchodní společnost, která na základě kupní smlouvy nabyla v roce 1999 nemovitosti od správce konkursní podstaty úpadce (nešlo tedy o předání nemovitosti na základě zvláštního předpisu, tj. restituce), přešla s ohledem na § 13b odst. 2 zákona ČNR č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, povinnost uhradit daňový nedoplatek původního vlastníka na dani z předmětných nemovitostí, a to počínaje 1. lednem následujícího zdaňovacího období. Správní orgán tak postupoval správně, když daný daňový nedoplatek uložil doplatit novému vlastníkovi.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 1. 2005, čj. 4 Afs 12/2003-71)
Věc: Společnost s ručením omezeným H. v Ú. proti Finančnímu ředitelství v Ústí nad Labem o daň z nemovitostí, o kasační stížnosti žalobkyně.

Žalovaný rozhodnutím ze dne 4. 9. 2001 změnil rozhodnutí Finančního úřadu v Teplicích ze dne 16. 10. 2000, jímž byla žalobkyni, která dne 9. 8. 1999 na základě kupní smlouvy ze dne 30. 7. 1999 nabyla od správce konkursní podstaty společnosti s ručením omezeným W. (úpadce) nemovitosti v katastrálním území V., uložena povinnost doplatit za původního vlastníka nedoplatek na dani z nemovitostí ve výši 50 505 Kč; změna spočívala toliko v úpravě výpočtu dlužné částky.
Žalobkyně toto rozhodnutí napadla žalobou u Krajského soudu v Ústí nad Labem, v níž zejména namítala, že původnímu poplatníku daně z nemovitostí nebyla doručena rozhodnutí, kterými jí byla vyměřena daň za roky 1997 až 1999, čímž došlo k porušení čl. 32 odst. 1 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků (dále jen „daňový řád“, „d. ř.“); stejně tak finančnímu orgánu vytýkala i nezákonné použití § 56 odst. 1 písm. a) daňového řádu. Dále namítala i nesprávnou aplikaci § 13b zákona o dani z nemovitostí, neboť přechod daňové povinnosti na nového poplatníka není podle stěžovatelky možný, pokud správce daně neučiní alespoň jeden úkon směřující vůči původnímu poplatníkovi. Odkazovala na pokyn Ministerstva financí D-128, ze kterého dovozovala, že správce daně musí daňový subjekt k plnění povinnosti nejprve vyzvat.
Krajský soud žalobu zamítl rozsudkem ze dne 7. 4. 2003. K námitce týkající se nesprávné aplikace § 13b zákona o dani z nemovitostí krajský soud uvedl, že s odkazem na § 13 odst. 2 citovaného zákona dne 1. 1. 2000 zanikla původnímu vlastníkovi povinnost uhradit nedoplatek na dani z nemovitostí, a naopak tento závazek přešel na nového vlastníka, žalobkyni. Krajský soud dále uvedl, že z žádného zákonného ustanovení nevyplývá, že přechod povinnosti k uhrazení daňového nedoplatku je závislý na tom, zda správce daně původního vlastníka vyzval podle § 73 d. ř. či se pokusil dlužnou částku získat jiným způsobem. Navíc podle krajského soudu vyplynulo, že vůči původnímu poplatníkovi byly učiněny úkony směřující k uhrazení daně. Rovněž není podle krajského soudu rozhodné, zda byl nový poplatník vyzván ke splnění této povinnosti či nikoliv; pokyn D-128 není právním předpisem a nemůže určovat podmínky či stanovovat výjimky pro použití § 13b odst. 2 zákona o
Nahrávám...
Nahrávám...