dnes je 2.10.2022

Input:

č. 653/2005 Sb. NSS; Daň z převodu nemovitostí: okamžik rozhodný pro ocenění nemovitosti

č. 653/2005 Sb. NSS
Daň z převodu nemovitostí: okamžik rozhodný pro ocenění nemovitosti
k § 8, § 9 a § 10 zákona ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění zákonů č. 18/1993 Sb. a č. 322/1993 Sb.
k § 21 odst. 1 vyhlášky Ministerstva financí č. 279/1997 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění vyhlášky č. 127/1999 Sb. (v textu též „vyhláška č. 279/1997 Sb.“)*)
Pro ocenění nemovitosti za účelem zjištění výše daně z převodu nemovitostí jsou rozhodující právní vztahy převodce (např. nájemní poměry), které tu jsou v okamžiku zániku jeho vlastnictví k převáděné nemovitostí. Zdaňován je právě převodcem dosažený finanční výnos z prodeje nemovitosti - příp. dosažitelný finanční výnos, je-li dohodnutá cena nižší než zjištěná - a je proto nutno aplikovat i ustanovení § 10 zákona ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí. Stavby, u nichž je ke dni převodu pronajato nejméně 80 % jejich podlahových ploch, se tak ocení kombinací nákladového a výnosového způsobu (§ 21 odst. 1 vyhlášky č. 279/1997 Sb.).
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 1. 2005, čj. 1 Afs 76/2004-59)
Prejudikatura: nález Ústavního soudu ze dne 3. 4. 2003, sp. zn. IV. ÚS 500/01 (Sb. ÚS, sv. 30, nález č. 51, str. 47); nález Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2003, sp. zn. III. ÚS 644/01 (Sb. ÚS, sv. 30, nález č. 71, str. 183).
Věc: Václav Š. v P. proti Finančnímu ředitelství v Plzni o daň z převodu nemovitostí, o kasační stížnosti žalovaného.

Žalovaný rozhodnutím ze dne 5. 8. 2003 změnil platební výměr na daň z převodu nemovitostí, který dne 4. 3. 2003 vydal Finanční úřad v Kdyni, tak, že stanovil daňovou povinnost na částku 51 180 Kč oproti původní výši 49 390 Kč.
Žalobce proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobou u Krajského soudu v Plzni, který napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V odůvodnění rozsudku soud uvedl zejména, že zákon ČNR č. 357/1992 Sb. o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí (dále jen „zákon č. 357/1992 Sb.“), určuje, že poplatníkem daně je převodce, předmětem daně je úplatný převod nemovitosti a cílem zdanění je odčerpání části kupní ceny. Pro stanovení základu daně z převodu nemovitostí nemůže být proto rozhodující právní režim stavby vzniklý dnem nabytí nemovitosti a trvající do budoucna, nýbrž právní režim stavby v době, kdy se nacházela ve vlastnictví poplatníka této daně. Oceňovací metoda pro stanovení ceny se musí odvíjet od stavu nemovitosti u převodce, nikoliv nabyvatele. Znamená to, že předmět daně měl být oceněn podle § 21 vyhlášky č. 279/1997 Sb., ve znění vyhlášky č. 127/1999 Sb., kombinací nákladového a výnosového způsobu ocenění, protože po celou dobu, kdy se nemovitosti nacházely ve vlastnictví převodce a poplatníka daně z převodu nemovitostí, bylo pronajato více než 80 % podlahových ploch. Metoda ocenění použitá znalcem tak byla legální a pro přepočet ceny podle § 3 vyhlášky č. 279/1997 Sb. nebyl zákonný podklad. Soud odkázal na shodnou interpretaci těchto
Nahrávám...
Nahrávám...